Poslední semestr

Prvním velkým úkolem bylo odevzdat závěrečnou práci, jejíž konečný termín je zde oproti České republice velmi časný - 26. ledna. Na práci jsem pracoval kontinuálně po většinu podzimního semestru, ale finální úpravy a dotažení celého projektu přeci jen náležely prvním lednovým týdnům. Hned po svém návratu jsem se vrhnul na tento úkol a teď tak nějak ještě rozdýchávám to, že už je to za mnou. Práci jsem v pořádku odevzdal v termínu a nejtěžší a nejzásadnější část celého studia mám tedy za sebou. Ve Skotsku totiž nejsou žádné závěrečné státní zkoušky. Na druhou stranu i přes odevzdání závěrečné práce studenty čeká ještě náročný poslední semestr, během kterého musí vyprodukovat plno klasických esejí a prezentací a úspěšně složit květnové zkoušky. Teprve poté je studium řádně ukončeno.

Z toho plyne, že mnoho dní odpočinku mi dopřáno nebylo. Už se opět musím soustředit na další povinnosti. Těmi nejbližšími je metodologický posudek sociologické studie moskevské mládeže a prezentace o středoevropských médiích. Studijní plán je tady rozvržen tak, že můžete mít jistotu, že do konce března, než jsou studenti vypuštěni na jarní prázdniny, opravdu máte co dělat. Studentovu úsilí však rozhodně nepomáhají okolnosti, jako například požární poplach v univerzitní knihovně a její dočasné zavření. To jsme tu měli před týdnem.

Život také dokáže zpestřit počasí. Na místní poměry tu nyní vládne poměrně tuhá zima. Po dobu dvou týdnů tu máme periody několikadenního mrazu a sněhu. To není nic příjemného, pokud bydlíte v typickém glasgowském bytě, který je vybaven pouze jednovrstvými okny. Kromě toho to evidentně není něco, s čím by se tu obecně počítalo. Čerstvě napadený sníh se totiž během jednoho dne na chodnících ušlape a vytvoří se vrstva ledu, se kterou ovšem není nikdo schopen nic dělat. Městská pořádková služba si sice neustále dává záležet, aby se po ulicích neválely odpadky, ale lopaty a radlice na včasné odklizení sněhu ve své výbavě nemá. Stejně tak je to u většiny obyvatel, kterým led lemuje cestu až k samotným dveřím jejich bytů. Nikdo tady led ani ničím neposype, aby neklouzal. Asi prostě není čím. Nejpikantnější je však to, že přezouvání na zimní gumy je tu velká neznámá a auta tak po městě běžně jezdí dvacetikilometrovou rychlostí a pod sebemenšími kopci se tvoří zácpy. Doufejme tedy, že počasí se co nejdříve umoudří a co nevidět tu budeme mít všemi očekávané jaro.