Poslední rok v Edinburghu

Poslední čtyři roky univerzity byly upřímně skvělé a těším se i na ten poslední pátý, ale je to už docela dlouho. Když jsem minulý rok viděl, jak někteří z mých spolužáků dostávali diplomy a já měl před sebou další dva roky, trochu jsem zvažoval mé rozhodnutí jít do Skotska na čtyřletého bakaláře, a ještě si to prodloužit o rok na "bakalářského magistra". Tohoto rozhodnutí nelituji, ale také nemohu říci, že bych ten diplom nechtěl mít už teď nebo před rokem. Z té lepší stránky ale mám docela jasno, že příští květen mé 17leté formální vzdělání bude u konce.

Za ta univerzitní léta jsem se toho spoustu naučil jak na univerzitě, tak mimo, potkal jsem spoustu skvělých lidí a získal několik nových koníčků. Kdybych zůstal na škole v Praze, určitě by mě ani nenapadlo vyzkoušet střelbu z luku, natož v ní tři roky soutěžit, za což jsem z mnoha důvodů velmi rád. Podobně bych zřejmě neměl moc příležitostí učit, protože tyto pozice většinou na jiných školách nejsou otevřené studentům. I když je mi líto, že jsem nezačal v druhém, ale až ve čtvrtém roce, lepší pozdě než nikdy, navíc příští rok se určitě budu hlásit znovu. A je mnoho dalších věcí, se kterými mi Edinburgh v nějakém ohledu pomohl nebo mě o nich minimálně donutil přemýšlet, takže na něj budu v dalším letech vřele vzpomínat.

I když před sebou mám ještě jeden rok studia, toto je můj poslední příspěvek, jelikož v páťáku jdu technicky vzato na magistra. Nejen tyto poslední čtyři roky, ale také všechny od sekundy na Open Gate jsem mohl absolvovat pouze díky nadaci Kellner Family Foundation. Přestože se částečně odvážím spekulovat, jaký by můj život byl bez Edinburghu, nedokáži si ani v nejmenším představit život bez Open Gate a za to budu navždy vděčný. Byla to pořádná cesta, ale rozhodně na ni budu s radostí vzpomínat.