Poslední rok na Kolumbii; Pre-Medikamenty

Tak to bylo před více než třemi lety. A teď jsem se dostal až sem a mé myšlenky se točí kolem promoce, přihlášek na medicínu a hledání práce mezitím. Odpovědi na tyto otázky, stejně jako další sentimentální myšlenky, nechám na některý z mých příspěvků po promoci, až se to bude hodit více. Nyní mi naopak dovolte říci Vám něco o tom, co jsem dělal během těch několika posledních měsíců!

Zaprvé, celé léto jsem strávil v jedné z nejlepších (ne-li v té nejlepší!) nemocnic zaměřených na léčbu a výzkum rakoviny – v Centru rakoviny Memorial Sloan-Kettering zde, v New Yorku. Byl to neuvěřitelný zážitek. Měl jsem možnost věnovat se výzkumu léčby páteřních nádorů a sledovat neurochirurga při jeho práci. To zahrnovalo doprovázení jej na kliniku, interakci s pacienty, ale hlavně také sledování čtyř operací, přímo na operačním sále. Na žádnou z nich do konce života nezapomenu – tři byly operacemi páteřních nádorů a tou čtvrtou byla operace mozkového nádoru. A já stál přímo u toho všeho: hleděl jsem chirurgům přímo pod ruce ze vzdálenosti méně než jednoho metru od skalpelu. Naučil jsem se toho mnoho. Mnoho věcí mě překvapilo a o mnoha z nich jsem do té doby neměl ani ponětí. Je to skvělá práce; chci být neurochirurgem. A tohle byla velmi motivující zkušenost.

Problém je ale v tom, že musím být jedním z nejlepších. Tenhle „job“ není jen tak k mání v inzerátu místních novin. Člověk musí mít vynikající výsledky – jak známky, tak MCAT (standardizovaný test pro přijetí na americkou medicínu). A pak také doporučení a eseje a mimoškolní aktivity a osobní příběh. Prostě přijímací proces na bakalářské studium v USA nanovo – jen ještě o něco kompetitivnější. A méně přátelský pro zahraniční studenty.
Popravdě, zhruba jen polovina ze všech 140 medicín v USA přijímá přihlášky od zahraničních studentů. A z nich, asi 10 (slovy: „deset“) poskytuje cizincům finanční pomoc v alespoň nějaké formě – tedy stipendium, nebo alespoň půjčku (cizinci si v USA mohou na studia vzít půjčku pouze od škol, na něž byli přijati). Bez vlastní finanční pomoci se pak dá přihlásit pouze na jednu z těchto 10 nejlepších škol medicíny. Nehledě na konkurenci, která v tomto přijímacím procesu panuje už tak, vše výše zmíněné toto činí ještě několikrát těžším. Ale co – vždy je lepší dávat si vysoké cíle. Nikdy nevíte, kdy vám to vyjde! (Tahle osobní filosofie mě beztak dostala až na Kolumbii.)

Jak jsem se zmínil v předchozím příspěvku, během posledního roku jsem se také věnoval psaní mého blogu pro zahraniční pre-medikální studenty v USA. Poté, co byl publikován jeden z mých hostovských článků na Student Union, studentském blogu informačního serveru Voice of America, jsem byl kontaktován známou společností Kaplan, která se zabývá přípravou na standardizované testy. Nabídli mi přípravný kurz na testy MCAT – výměnou za sepsání recenze tohoto kurzu na můj blog. Jen těžko bych si jej mohl sám dovolit, a tak to byla (doufám) velmi výrazná pomoc při mé přípravě na MCAT. Datum mého testu je naplánováno již za několik týdnů, tak mi držte palce!

Většina mých myšlenek se tento semestr proto točila kolem přihlášek na medicínu, příprav na MCAT a školy, samozřejmě. Stal jsem se vyučujícím asistentem pro kurz úvodu do biologie a s mými kamarády jsme založili Columbia University Central and Eastern European (CUCEE) Club – nudit jsem se nenudil, to se rozhodně říci nedá.

Více vám ale řeknu ve svém příštím blogovém příspěvku…