Poslední projekt

Vzpomínám si, že když jsem byl v prváku a potkal nějakého čtvrťáka, vzhlížel jsem k němu a jeho existence mi připadala nad mé pochopení. No, v něčem jsem tehdy měl pravdu - "bažanti" ničemu nerozumí a dívám se na všechny shora. Samozřejmě že ne. Nebo ano?
 
Musím přiznat, že se cítím "jako kápo". Když vidím prváky a druháky čekat před LT0 (posluchárna), připomene mi to časy, kdy jsem tam také míval přednášky. Pokud potkám studenta v oddělení inženýrství, většinou tu pobývám déle než on. Ledaže se jedná o doktoranda, který zde také dělal své bakalářské studium. Jak tak nyní procházím mnohými chodbami v našem oddělení a vidím různé posluchárny, tak si vzpomenu na nesčetné chvíle, které jsem tu strávil, a vybaví se mi, kam jsem tehdy šel.  V celém oddělení je pouze několik laboratoří, do kterých lze vejít pouze pomocí karty. Díky svému letošnímu projektu jsem získal přístup do takovéto laboratoře - aeroakustiky a aerodynamiky. Tato skutečnost znásobila můj "bossovský" pocit. A také to, že kvůli času, který jsem zde strávil při práci v CUER a obdobných aktivitách, vím o několika místech, o nichž málokdo ví, kde si můžu "mikrovlnkovat" jídlo.

Markhamův aerodynamický tunel, největší přístroj, který jsem ovládal.

Struktura čtvrťáku je malinko odlišná. Závěrečná známka se skládá z kombinace hodnocení zkoušek a projektu. Aby člověk získal "distinction" (nejvyšší ohodnocení), musí získat "first" jak za projekt, tak z modulů.
 
Ve čtvrtém ročníku inženýrství studenti dělají celoroční projekt, který si každý vybere ke konci třetího ročníku. Seznam projektů, obvykle jich je kolem 300-350, se vyvěsí na stránky, které si studenti procházejí. Následně si organizují setkání se supervisory, aby se o projektech dozvěděli více.  Supervisoři si pak studenty na daný projekt vyberou. Většina studentů dostane jeden ze tří projektů, kterým dali preferenci. O některé projekty je velký zájem, protože jsou supervidované populárními přednášejícími. Chtěl jsem udělat zodpovědné rozhodnutí, co se týče volby svého projektu, a tak jsem si přečetl popis všech 300-350 projektů. Hned od začátku upoutal moji pozornost jeden projekt.

Raketový balónek

Jmenoval se "Raketové balónky a sípaní v plících". Pokud se nafoukne balónek a pustí se, udělá takový typický "pbrbrbrbr" zvuk. Cílem projektu je zjistit, na čem záleží frekvence tohoto zvuku. Porozumění tomuto fenoménu pak možná pomůže porozumět sípání v plících. Tento projekt se mi zdál nejzajímavější z několika důvodů. Jednak se jednalo o velice multidisciplinární projekt: kapaliny, vibrace, elasticita, metody konečných prvků. Součástí je také řádné matematické modelování, které jsem nikdy nedělal, a tak mne zajímalo, jaké to bude. Aplikovat metodu konečných prvků bude obtížné, protože se jedná o nelineární problém s velkými pohyby.  Navíc se ještě nikdo nepokoušel tento fenomén vysvětlit, takže bych dělal výzkum, který by se mohl publikovat. Byl jsem moc šťastný, že mi supervisor tento projekt po setkání nabídl. Také řekl, že ty jeho v minulosti vyhrály cenu nejlepšího projektu v oddělení.

Moje experimentální soustava. Gumová trubička na konci bílé trysky (vytištěno 3D tiskárnou) pochází z konce raketového balónku.

Na svůj projekt jsem byl velmi nažhaven, a tak jsem se v říjnu do Cambridge vrátil o týden dřív, abych na něm už mohl začít pracovat. Se svým supervisorem jsem se setkal v pátek (2. října) před začátkem trimestru, a po 40 minutovém rozhovoru s ním jsem odešel do laboratoře aeroakustiky, abych se tam mohl začít bavit s dalšími lidmi. Cítil jsem se velice zvláštně. Ačkoliv jsem pobýval v oddělení inženýrství po tři roky, aeroakustická laboratoř byla pro mě úplně nové místo s novými pravidly a novými lidmi. Cítil jsem se spíše, jako bych byl první den v práci. Ptal jsem se tam lidí na různé věci, abych zjistil, na co se vlastně mám ptát. První den byl pro mne velmi divný.
 
Tato úžasná příležitost udělat díru do světa v oblasti aeroakustiky, dále skutečnost, že jsem v posledním ročníku svého studia, a také to, že jsem na té "University of Cambridge", mě dovedla k rozhodnutí, že se chci pořádně zaměřit na svůj projekt. A tak jsem upustil od velkých "časových žroutů" jako je závodní tancování nebo CUER. Samozřejmě, že budu trochu tancovat a dělat další věci kromě svého studia, ale chci zkusit mít čas se do něj opravdu ponořit.