Pořád se něco děje!

První dva měsíce byly pro mě hlavně ve znamení zkoušek. Dle svého původního plánu jsem si vytyčil cíl, že bych chtěl během těchto dvou měsíců složit všechny zkoušky z teoretických předmětů. Systém mi toto umožnuje, a tak jsem koncem října složil poslední zkoušku. Samozřejmě to znamenalo více úsilí. Ke cvičení na nástroj mi přibylo mnoho hodin strávených čtením a psaním navíc, ale nakonec jsem rád, že mám prakticky většinu zkoušek z druhého roku za sebou a mohu se nyní více soustředit na akordeon a koncertní projekty.

Každopádně je takovýto velmi intenzivní styl učení, kdy v poměrně malém časovém úseku vstřebáváte velké množství informací, velmi přínosný a je zajímavé, jak člověk při tom odhaluje své možnosti. Například psaní esejí. Na psaní své diplomové práce na Pražské konzervatoři jsem měl přibližně rok, ovšem zde jsem psal práce stejného rozsahu během dvou až tří dní, což mě velmi obohatilo a dodalo na sebejistotě.

Pochopitelně vše nebylo jen o teorii, přeci jen studuji na hudební univerzitě. Již během léta jsem si vytvořil v hlavě několik vizí, kam bych chtěl své kroky, zejména v komorní hudbě, směřovat. KMH je univerzita, kde potkáváte hudebníky z celého světa a je to natolik inspirativní prostředí, že se této příležitosti snažím využívat co nejvíce a spolupracovat s mnoha lidmi. Právě komorní hudba a spolupráce s ostatními muzikanty má mnoho výhod. Zaprvé je daleko větší zábava tvořit hudbu dohromady s někým dalším, a potom je zde i větší šance na realizaci koncertů, než když se člověk snaží v novém prostředí uspět pouze sám za sebe. Proto v současné době, mimo můj sólový program, také hraji s několika spolužáky, se kterými dokončujeme koncertní programy, které chci v nejbližší době realizovat, ať už dohromady s cellem, s houslemi či zpěvem.

S tímto také přímo souvisí další věc, ve které se učím něco nového a pro mě nesmírně vzrušujícího. Pochopil jsem, že takové příležitosti k veřejnému vystupování a prezentování programů, na nichž pracujeme, nepřichází sami. Proto jsem se v posledních dnech intenzivně položil i do sjednávání koncertů s různými koncertními místy ve Stockholmu. Musím přiznat, že to nejde úplně snadno, ale každý všední den si na volání lidem, kteří organizují a pořádají koncerty, vyhraním chvíli času a snažím se jim nabízet naše koncertní projekty a sjednat s nimi případně jejich realizaci, což je obrovsky obohacující. Zároveň je to také cesta, jak vkládat svoji energii do něčeho, co miluji - hudba a vystupování před lidmi, a případně za to dostat i zaplaceno.

Bezpochyby největší kulturní událostí byl Akordeonový festival, každoročně pořádaný na KMH. Během festivalu jsem několikrát účinkoval jak sám, tak hlavně se svými kolegy. Na tuto událost se vždy sjedou akordeonisté a nadšenci tohoto nástroje z celého Švédska a je to vždy velká radost před takovým publikem vystupovat spolu s desítkami dalších účastníků. Ovšem možná ještě důležitější je právě interakce s těmito lidmi. Během tří dnů jsem měl možnost mluvit s nejrůznějšími lidmi z oboru a musím říci, že z mnohých takovýchto konverzací pro mě mohou vzniknout zajímavé příležitosti, ať už koncerty nebo soukromé hodiny akordeonu. A hlavně mě tento víkend nabil obrovskou energií a inspirací.

Také jsem se zúčastnil velkého koncertu v městě Avesta, a to jako člen Akordeonového orchestru ve Stockholmu, se kterým také hraji. Jako jeden ze zástupců KMH se také chystám účastnit velkého studentského veletrhu Saco Student Fairs. Čili pořád se něco děje, což je důležité! Již začátkem listopadu dorazil do Stockholmu první sníh, a tak nezastírám, že už se začínám pomalu těšit na vánoční koncerty a čas s rodinou v Česku.