Polovina prvního termu za mnou

Přestože je to teprve krátká doba, myslím, že už jsem stihl nasbírat mnoho zajímavých zkušeností. Rád bych vám ale nejprve popsal, jak tady na Oxfordu žiju a studuju. Byl jsem přijat na St. Anne’s College, která poskytuje všem svým studentům ubytovaní. Colleges jsou semiautonomní částí Oxfordu, kde studenti žijí a mají tutorialy (k těm se dostanu později). Přestože jsem neměl moc štěstí na los a dostal jsem jeden z nejmenších pokojíků, musím říct, že jsem za něj vlastně rád, protože lidé v domě jsou milí a zábavní.Čas zde trávím především studiem a sportem. Studium se skládá z klasických přednášek – jednohodinových, kterých máme obvykle 1 nebo 2 denně; tříd – sezení pouze se 4 kolegy studujícími týž  obor  na St. Anne’s a profesorem; laboratorních prací – jednou za čtrnáct dní (obě celá odpoledne ve čtvrtek a pátek trávíme měřením a z nich poté musíme do týdne sepsat zprávu); a z toho, co je nejdůležitějším znakem a trumfem Oxfordu a Cambridge, tutorialu – sezení pouze s jedním spolužákem a tutorem (profesorem), kde se nám individuálně věnují a probírají s námi tzv. problem sheets, které musíme během týdne řešit prakticky z každého podoboru. Můj obor se zatím skláda především z matematiky, krystalografie, termodynamiky, zpracovávání materiálů a elasticity. Musím říct, že to nejlepší a “nejúčinnější” jsou zde právě individuální diskuze s profesory.Protože je zde důraz kladen predevším na samostudium, máme i přes malý počet přednášek docela dost práce. Už jsem stihl zakusit i jeden, prvákum dobře známý “overnight”, kdy jsme při sepisování zprávy z praktik zůstali celou noc vzhůru. Přesto ale není nemožné najít si čas i na osobní záliby. Já se snažím pravidelně chodit do místního fitka, a co je mnohem důležitější, hraju volejbal za univerzitu. V místní terminologii to znamená, že jsem tzv. “Blue”, což je zde celkem uznávané a prestižní postavení (i když samozřejmě ne tak, jako když je člověk Blue ve veslování).Vedle toho všeho se pochopitelně snažím socializovat a bavit se pokud možno hodně s Britama, protože nehledě na to, jak se člověk snažil s angličtinou v Čechách, žít v anglicky mluvící zemi je, co se týká jazyka, těžší než by si jeden představoval. Je třeba neustále pracovat na slovní zásobě, výslovnosti a běžně užívaných pojmech, které v učebnici gramatiky nenajdete.Co se týka studijních výsledků, musím říct, že se mi zatím daří, ale myslím si, že škola ještě přitvrdí. Jinak studium ve Velké Británii se pro mne už nyní stalo životní změnou a zkušeností. Věřím, že mi do života poskytne mnoho užitečných znalostí a dovedností.Závěrem bych chtěl říct, že vzhledem k tomu, že náklady na vše jsou ještě mnohem vyšší, než jsem předpokládal, stipendium Nadace The Kellner Family Foundation mi neuvěřitelně pomáhá nejen finančně, ale i psychicky, jelikož tím pro mne odpadá mnoho starostí. Proto bych chtěl tímto nadaci ještě jednou poděkovat.