Pokračuji ve své cestě

Na začátku trimestru jsem měl unikátní příležitost zúčastnit se výletu do národního parku Snowdonia ve Walesu. Jednalo se o víkendový výlet plný pěších túr po krásných a ještě zasněžených horách. Právě tento zážitek, plný náročných výstupů s malými přestávkami a krátkým spánkem přes noc v chatě, je vhodným přirovnáním k průběhu studia.

Denní program je velice nabitý. Většinu poledních pauz strávím na lekcích nebo konzultacích. Čelím následně rozhodnutí, zda je lepší mít čas v poledne se jít naobědvat nebo se zapsat na kurz procvičování psaní vědeckých článků.

Studium fyziky na Imperial College je obrovské dobrodružství. A o tu jistotu, aby bylo velkým dobrodružstvím pro každého, se postarají přednášející, kteří vysvětlují formování historie kvantové fyziky jako fotbal, který hrají tři týmy zároveň. Pro ujasnění operací se Schrödingerovými rovnicemi využívají analogií jako stroj na párky, kterým již brzy budeme schopni rovnice vyřešit. Občas tempo vyučujících překračuje tempo očekávané studenty, kteří se ho zoufale snaží zpomalit. V důsledku toho se stává, že na konci některých kapitol obdrží přednášející neuvěřitelný potlesk s dostatkem opakování, aby zabral zbytek přednášky.

Mým nejoblíbenějším místem k práci je knihovna. Bohužel nejsem jediný tohoto názoru. A proto, ač máme knihovnu otevřenou non-stop, je téměř nemožné najít volné místo během dne. Když v noci najdu volné místo, neznamená to, že knihovna i přes noční či brzké ranní hodiny nepřipomíná hučící úl univerzity. Každé ráno se obyvatelé tohoto hučícího úlu vydávají do přednáškových sálů, na tutoriály nebo do laboratoří.

Závazky k akademickým rodinám na Imperial College, které jsem popsal v minulém příspěvku, jsou náročné. Naneštěstí jsem nedávno zapomněl na oběd se svou adoptivní chemickou rodinou, takže na oplátku musím hostit sourozence a své dvě chemické adoptivní matky. Na druhou stranu jsem ocenil zapůjčení poznámek od mé tzv. fyzikální matky.

Na rozdíl od studentů v České republice budu mít po Velikonocích pár týdnů určených ke studiu na zkoušky. Oproti tomu musím přiznat, že studium v zahraničí přináší několikeré Vánoce ročně. Kdykoli mě z Prahy navštíví jakýkoliv kamarád, zásilka výběru toho nejlepšího z domoviny je doslova jako vánoční obdarování. Součtem jsem již měl nejméně troje Vánoce!

A tak pokračuji ve své cestě, nejen po horách, ale i na své univerzitě.