Podzim na UCL

Po obeslání několika laboratoří zaměřených na výzkum infekčních chorob a syntetické biologie se mi podařilo najít vedoucího práce, mimo naší fakultu, v Ústavu biochemie. V centru výzkumu a vývoje vakcín jsem strávil podstatnou část léta a s ambicí zakončit angažmá v centru publikací vědeckého článku, jsem se po měsíční přestávce do laboratoře vrátil už na začátku září, tři týdny před začátkem semestru. Publikovat určitě nestihnu před březnovým termínem odevzdáním bakalářské práce, i když by to pravděpodobně výrazně vylepšilo její hodnocení. Pokud všechno půjde přesně podle plánu, samotná práce v laboratoři potrvá nejmíň do června příštího roku, takže v bakalářce bude nejspíš jen část výzkumu. Na publikaci článku mám ale naštěstí čas až do začátku října příštího roku.

Známky z posledního ročníku mají váhu 60% z celkového hodnocení tříletého bakalářského programu (10% v prvním roce, druhý rok 30%), tento semetr mám ale jen dva předměty, takže se mi učení s prací na bakalářce zatím daří skloubit relativně úsěšně. Zbytek času dělím mezi brigádu v restauraci, mentoring sociálně znevýhodněných studentů v rámci neziskové organizace IntoUniversity a univerzitním klubem bezmotorového létání.

Podzim v Bloomsbury sice vypadá relativně příjemně a fotogenicky, ale s narůstajícím počtem blížících se testů a termínů odevzdání prací je na kampuse ke konci semestru cítit narůstající stres. Z hektické atmosféry Londýna mě na pět dní vytrhla klubová expedice na sever Skotska, kde jsem si alespoň částečně vyčistil hlavu při plachtění nad Aberdeenshire.