Podivné objekty v Cambridgi

Pořád se tu něco děje a mění. Proto se zde člověk může donekonečna procházet a neustále nalézat něco nového. Turisti s mapou v ruce obcházejí památky, studenti si dávají romantická dostaveníčka v botanické zahradě, rodiče s dětmi tráví odpoledne v parcích, puberťáci se poflakují po nákupních centrech. Mezi má nejoblíbenější místa patří grantchesterské louky, které se společně s řekou Cam táhnou několik kilometrů na západ od města. Za svou dosavadní kariéru jsem si při toulkách po Cambridgi povšiml různých pozoruhodných věcí. Zde předkládám seznam několika předmětů, které mi obzvlášť utkvěly v paměti.

Wittgensteinův hrob
O Ascensionském hřbitově se říká, že je na něm pohřbeno víc IQ, než kdekoli jinde na světě. V tomto utajeném koutě Cambridge se nachází také hrob Ludwiga Wittgensteina, možná největšího filozofa 20. století, který se proslavil mimo jiné svérázným způsobem filozofování, věčnými hádkami a výstředním vystupováním. Hrob je to malý a nenápadný, pokrytý špínou a porůstající mechem. Bez průvodce je prakticky nemožné ho najít. Wittgenstein si prý takový přál. K hrobu pravidelně putují Wittgensteinovy obdivovatelé, kteří zde občas umisťují různé nečekané předměty, jako třeba citron, masový závin nebo buddhistický modlitební mlýnek. Občas se na hrobě objevují obrazce z drobných mincí. Po dlouhou dobu se na něm též nalézal drobný žebřík ze dřeva, který zřejmě odkazoval k jedné metafoře, kterou Wittgenstein použil ve svém slavném spise Tractacus logico-philosophicus.

Sovětská vlajka
Ve studentském baru v King’s College (Královské koleji) visí již přes deset let vlajka bývalého Sovětského svazu. Tato kolej je známa levicovým aktivismem a studenti tu dříve často kreslili na červené stěny komunistické symboly. Kolej se tomu jednou rozhodla učinit přítrž, a tak vyvěsila na stěnu notorickou sovětskou vlajku. Visí tam dodnes, i když se často stává předmětem kontroverzí a sporů. Vždycky jednou za pár let se najde skupina odvážlivců, která se pokusí vlajku odstranit. Loni vzešlo jedno takové hnutí od jisté studentky z Ukrajiny, pro niž je sovětská vlajka symbolem útlaku. Většina studentů však vlajku hájí a chce ji na stěně uchovat jako zábavný a mírně ironický kulturní artefakt. Vždy, když zatím došlo k hlasování, zastánci vlajky zvítězili.

Socha koně
Prvnímu nádvoří Jesus College (Ježíšovy koleje) dominuje půvabná socha koně od sochaře Flanagana. Už od prvního pohledu každého vybízí, aby se jí vyhoupl do sedla. Má to ale háček: za jedno svezení čeká člověka vyloučení z Cambridge. Kolej je na to z nějakého důvodu opravdu mimořádně citlivá a každého okamžitě hned varuje před pokušením. Není divu, že jízda na koni v Jesus se stala legendou a potají láká snad úplně každého. Studenty je dokonce považována za jednu z pěti proslulých věcí, které by měl člověk učinit během svých studií, a zkompletoval tedy jakéhosi bobříka odvahy pro pokročilé. Ony čtyři další aktivity po člověku vyžadují, aby se vyčůral do kašny v King’s College, aby se nahý proběhl po nádvoří Trinity College, aby měl sex na věži St. John’s College a aby se zavěsil  za nohy z Mostu matematiků v Queen’s College.

Noha od židle
Král Jindřich VIII., který založil některé z nejslavnějších cambridgeských kolejí, dodnes jednu z nich střeží v podobě sochy nad hlavní branou. V ruce třímá nohu od židle. Jak k tomu došlo? Král samozřejmě původně držel meč, ovšem ten se ztratil již velmi dávno. Před několika desetiletími si však královy prázdné ruky povšiml jeden čistič oken se smyslem pro humor a vrazil mu do ní první věc, která mu přišla pod ruku, tedy starou nohu od židle. Všem to přišlo natolik zábavné, že ji tam už nechali a dali vzniknout tradici. Kolej na tom dokonce lpí natolik, že když se jiný žertéř pokusil nahradit nohu od židle pumpičkou na kolo, nechali ji tam oficiálně vrátit.

Hromada hlíny
Poslední položka v mém seznamu není žádný starobylý artefakt obestřený tajemstvím, ale nějak se mi vybavila příhoda s ní spojená. Jednou jsem se k večeru procházel po grantchesterských loukách a najednou zdálky vidím podezřelého a snad trochu nervózního muže, jako ve stínu stromů kope lopatou jakousi jámu. Jelikož mám rád anglické detektivky, kde se podobné scény nevyskytují zřídka, nedalo mi to a opatrně jsem se k muži přiblížil. Když si mě povšiml, vypadal spíše omluvně než zděšeně, a tak jsem se ho zeptal, co tam kutí. Prohlásil, že je známý holandský umělec a že se připravuje na svou výstavu fotografií v Amsterdamu. Jeho tématem je prý jakýsi cyklus přírodních objektů. Nevím, jestli jsem udělal dobře, že jsem mu věřil. Nicméně tam po něm dodnes zůstala menší hromada hlíny, a tak když jdu občas kolem, vždycky si na něj vzpomenu.