Počty, překážky a dojmy

Ačkoliv studuji humanitně zaměřený obor, ráda bych začátek tohoto příspěvku věnovala číslům, která shrnují mé poslední dva měsíce víc než dostatečně. Již sedmdesát sedm dnů jsem vysokoškolskou studentkou, přičemž za tak krátkou dobu jsem stihla: přečíst a udělat si poznámky ze sedmi set čtyřiceti pěti stran, napsat čtrnáct esejí, absolvovat šest testů v rámci tzv. „midterm week”, odpracovat v práci sto čtyřicet dva hodin a jedenkrát onemocnět. Řekla bych, že na tak krátkou dobu je to vcelku slušný výkon. Každopádně, vezměme to popořádku.

Můj první semestr se skládá z neuvěřitelně rozmanitých předmětů: od počítačů přes sociologii až po vývojovou psychologii. Musím říct, že začátek školního roku vypadal velmi jednoduše. Seznamování, jedna mimoškolní aktivita za druhou, sem tam nějaký úkol, ale přece jen se i na mé vysokoškolské cestě překážky objevily.

Jedna z překážek se jmenuje počítače a aplikace neboli „computers and applications”. Vždycky jsem věděla, že nejsem zrovna technický typ člověka, který by rozumněl počítačům a dalším technologiím. Co jsem ovšem nevěděla, je to, že mi tento předmět bude dělat takový problém, i když se náš profesor snaží vysvětlovat látku co nejbanálněji to jde. Zkrátka, první test z tohoto předmětu nedopadl zrovna tak, jak jsem očekávala. Nicméně to s počítači nevzdávám a momentálně se snažím tuto překážku zdolat, jak nejlépe to jde.

Další překážkou je hodnocení, na které jsem si musela chvíli zvykat. Z většiny úkolů a esejí dostávám v průměru osmdesát až devedasát bodů ze sta. Ze začátku jsem si myslela, jak je to skvělá známka. Poté mi ale došlo, že vysokoškolské hodnocení je přísnější, než se může zdát, a to díky používání písmenového hodnocení. Z mých krásných devadesáti bodů se najednou stalo A- a z mých krásných osmdesáti bodů najednou bylo B-. Každá známka od A do F se pohybuje v rozmezí deseti bodů, F ovšem začíná už na šedesáti. Tudíž abych získala A, musím mít známku v rozmezí devadesát až sto bodů. V porovnání se středoškolským hodnocením, na které jsem byla zvyklá, je vysokoškolské hodnocení poměrně přísnější. S časem ale člověk zjistí, co přesně požadují profesoři za dostačující odpověď zasluhující si dobré bodové ohodnocení, a jak se zlepšovat tak, aby dosahoval dobrých výsledků. Proto už mě písmenové hodnocení nedostává do rozpaků jako na začátku. Myslím, že překážek a čísel pro tento příspěvek bylo už dost, a proto se posuňme k těm pozitivnějším a naštěsí převažujícím dojmům.

1. Hodiny angličtiny a psychologie jsou pro mě procházkou růžovým sadem! Na Open Gate jsem z těchto dvou předmětů absolvovala IB kurz, a tak využívám své staré znalosti zárověň s těmi novými, tudíž vše šlape tak, jak má.
2. Pokud se chcete dozvědět něco o kterékoliv zemi od Německa, Slovenska, Norska, Ruska, Afghánistánu, Indie až po Africké země, zavítejte na mou vysokou školu, jelikož zde vážně najdete doušek z každé kultury.
3. Na závěr nesmím pominout profesory, kteří jsou nejen vstřícní a pomůžou vám s čímkoliv potřebným, ale zároveň jde o lidi, kteří se oborem zabývají celý svůj život, a ze své praxe vás dokáží mnoho naučit.

Samozřejmě si bylo na co zvykat, přece jen už jde o vysokoškolské vzdělání a musím přiznat, že i můj přístup se podle toho změnil. Snažím se vydat ze sebe vždy své maximum, ale zároveň mít na paměti, že ne každá špatná známka znamená pohromu. Nyní se mi podzimní semestr již pomalu blíží ke konci, zima ještě pořádně nezačala, a já už svědomitě vybírám, jaké předměty si vzít na semestr jarní.