Počítačová laboratoř odhaluje svá tajemství

Důvod je jednoduchý: již se nejedná o bakalářské, ale o magisterské studium. Což znamená, že většina mých starých spolužáků odešla (protože je odlákal informatický průmysl) a zůstali tak jen ti, kteří se toho chtějí ještě naučit více nebo pokračovat v akademii. Ale na druhé straně mám nyní asi 20 nových spolužáků, kteří přišli z ostatních univerzit vystudovat magistra na Cambridge. Tím pádem je nás teď asi 30: 20 nových lidí a 10 starých spolužáků. Což je o dost méně než na bakaláři, kde nás bylo kolem osmdesáti.

Další změnou je to, že teď máme mnohem větší volnost, co se výběru předmětů týče. Což taky znamená, že nás je na přednáškách mnohem méně. Takže je více prostoru na diskusi a lidé se méně stydí klást otázky v porovnání s tím, když nás na přednáškách bývalo 80. V tomto trimestru jsem si vybral Strojové učení v zpracovávání jazyků, Principy data science a Strojové zpracovávání obrazu s robotikou.

Největší změnou je však to, co velmi trefně popsal jeden PhD student, se kterým jsem se bavil v minulém roce: „Zatímco první tři roky studia jsou zejména o inteligenci, čtvrtý rok je spíš o vytrvalosti.“ Velmi se s tímto tvrzením ztotožňuji. Máme signifikantně méně předmětů (5, zatímco v minulém roce 16) a také děláme projekt, který tvoří 4/9 výsledné známky. Tím, že je výrazně méně předmětů, je více času jít do hloubky a hrát si s věcmi, které se učíme. A předměty jsou také blíže vědě – v rámci přípravy na budoucí výzkum nyní čteme hodně současných významných akademických článků a diskutujeme o nich.

Dalším úžasným aspektem čtvrtého ročníku je změna práv mé univerzitní karty – nyní můžu do všech částí Počítačové laboratoře. V předcházejících letech jsem měl přístup jen do části Počítačové laboratoře, ale části s vědeckými pracovnami, laboratořemi a dílnami mi byly uzavřeny. Teď už ale nejsou a je to výborné. V dříve nepřístupných částech jsou totiž skvěle vybavené pracovny. Páječky, tisíce součástek všeho druhu, dráty, nářadí, atd. K tomu všemu máme nyní přístup a ještě k tomu zadarmo, abychom si mohli provádět naše malé experimenty (tedy, abychom si měli kam chodit hrát). Ale co je nejpodstatnější, máme přístup k laserové řezačce a 3D tiskárně.

Laserová řezačka je principiálně poměrně jednoduchý stroj: Položíte tam akrylovou či překližkovou desku, na počítači nakreslíte tvar a kliknete na „Tisknout“. Laserová řezačka poté vyřeže z desky daný tvar, který jste navrhli. A nejen to, zvládá i jen gravírovat obrázky či texty a je neskutečně přesná (na desetiny milimetru) a využití je spousta. Dají se vyřezat krásné obaly na elektronické destičky, dají se vyřezat dřevěné puzzle, můžete vygravírovat obrázky do dřeva a mnoho dalšího. A to vše s minimální námahou a s přesností, které by člověk nikdy nebyl schopný dosáhnout. Zatím jsem tam strávil jen půlku neděle, abych se s řezačkou pořádně naučil, ale doufám, že ještě bude více času si tam něco vyřezat. O všem dalším příště.