Po půl roce na Erasmu v Německu, zpátky do reality

Od října jsem klidnější režim měla,
i když Universita Konstanz mě občas pěkně zaskočila.
Jejich zaměření na kvantitativní výzkum mě ještě do teď děsí,
a nejen kvůli tomu, že jim stále musím odevzdat několik prací.
Stále ale zůstává pravdou,
Že jen díky Konztanz mi metodologie výzkumu teď jdou.
Teď, když slyším termín tabulky lineární regrese,
Nechytí mě už deprese.
A i přesto, že mě Německo občas trápilo, musím přiznat,
že nebýt Erasmu, spoustu fajn lidí bych nemohla poznat. Konstanz, pro nás velmi známá,
protože pana Husa tam stihla zkáza.
U jezera v Kostnici, jsem se vyhřívala v říjnu na Slunci.
Potom s příchodem zimy, naskytla jsem se v jiné pozici.
Najednou přihlášky na magisterské studium jsem řešila,
a jen při čtení vstupních požadavků jsem se hroutila.
Pak ale našla jsem rozuzlení k příběhu,
A nevím či snad tou teplejší zimou bez sněhu,
Rázem odvahu seberu -
- Budu studovat na severu!
Do Švédska jsem jeden motivační dopis vykouzlila,
A ani Anglii má přihláška neminula.
Nad dlouhou dobou čekání na výsledky jsem se už povznesla,
protože do Kodaně okolo osmi dokumentů mě čeká ještě odeslat.
Půl roku v Německu uteklo jako voda,
a já přijela zase zpět autem Škoda.
I když krásné počasí mě v Praze přivítalo,
neřekla jsem Konstanz sbohem natrvalo.
Možná jednou se tam k tomu jezeru přijedu podívat,
ne za studii, ale třeba staré přátele zase přivítat.
A možná taky konečně kolem toho jezera jen nelítat,
ale taky zkusit teplotu vody a rybky pod vodou počítat. Dobře, dobře, dosti slasti,
Pojďme nynější situaci uvésti.
Máme konec února a s bakalářkou jsme se začaly kamarádit,
a v hlavě jsem si srovnala, že není už čas, který můžu ztratit.
Eseje do Kontanz, škola, přihlášky, práce a rodina,
no to mi ten návrat pěkně začíná.
Jak si představuju všechno zvládnout, diář se mi diví,
Když u toho chci zůstat při vědomí.
Držte palce, sama ještě nevím,
V červnu vám to všechno povím.