Pár rad

V první řadě bych si asi poradila, ať neberu univerzitu příliš vážně. Ne, že by akademické výsledky pozbývaly na důležitosti. Myslím, že spolu s mnoha dalšími studenty jsem občas pociťovala, jako bych měla dostát již nalinkovaným očekáváním co se týče mé profesionální kariéry po studiu i při výběru volitelných předmětů.  Na studiu na UoE je ale úžasné, že si člověk může svoji akademickou cestu alespoň v první polovině studia určit sám. Mít možnost se vzdělávat v oborech jakými jsou například etika pro lékaře či informatika, se může některým při prvním pohledu zdát jako velmi zbloudilá volba pro studenta ekonomie. Nutno dodat, že téhož názoru byla notná část mých spolužáků, kteří si jako „správní“ studenti ekonomie drželi spíše účetnictví či financí. Na druhou stranu jsem za tuto možnost velmi vděčná nejenom proto, že mi povinně volitelné předměty nespočetněkrát pomohly v hlubším porozumění mých hlavních, ekonomických předmětů, ale také mi naskytly náhled na to, že ne každý ekonom musí být bankéř, a že když studenta ekonomie baví obskurnější permutace volitelných předmětů, studium na UoE stojí za top.

Zadruhé bych si poradila, dát si větší pozor na duševní zdraví lidí v mém okolí i mne samé. Přestože toho o duševním zdraví bylo řečeno jak v médiích či v blogových příspěvcích jiných stipendistů již dost, a samotné mi žádná duševní porucha nebyla diagnostikována, v průběhu mého studia v mém okolí bylo několik lidí, kteří kvůli depresím či silným úzkostem dosti trpěli, a někteří studium ukončili právě ze zdravotních důvodů. Snad již také vím lépe, jak s nimi z pozice osoby blízké pracovat.  Dnes už asi docením přínos sedmihodinového spánku, hodiny plavání či kontakt s přáteli daleko více, a proto bych svému mladšímu „já“ asi kladla vice na srdce si uvědomit důležitost duševní hygieny.

Do třetice bych si pravděpodobně poradila, abych si snížila akademické nároky, kterých studium v zahraničí může dostát. Toto je určitě velmi subjektivní poznatek, kterým se rozhodně nesnažím naznačit, že akademická úroveň mé univerzity nedosahovala její reputace. Jen pro mne bylo v některých případech obtížnější zvykat si na tempo a rozsah výuky některých předmětů. V některých případech jsem pociťovala, že můj zápal pro učení byl poněkud tlumen pomalým tempem vyučování či dle mého názoru nedostačující odborností. Jedná se ale rozhodně o velmi subjektivní názor. Sto lidí má sto chutí a sto představ o tom, jak by ideální vyučování mělo vypadat. Moje blízká kamarádka, aspirující behaviorální ekonomka, například čtyři roky vyčkávala na možnost zapsat si vysněný předmět experimentální ekonomie, který je velmi odlišný od ortodoxních ekonomických předmětů, jakými jsou např. ekonometrie či mikroekonomie. Když se ale konečně měla předmětu v posledním ročníku dočkat, zjistila, že pro nedostatečný zájem se musel zrušit. Tímto bych chtěla především znázornit fakt, že studium v zahraničí ne vždy skýtá komplexní utišení akademických zájmů jedince v daném předmětu. Stejně jako všude špatní profesoři či nevyhovující záběr látky může zamávat s vnímáním jedince daného předmětu. Člověk by totiž mohl být lehce zklamán při zjištění, že předmět, který očekává čtyři roky, jej nenaučí moc nového, či dokonce bude zrušen.

Bez výhrad bych však chtěla poděkovat The Kellner Family Foundation za její podporu a oporu při studiích, bez které bych se neobešla. Pokud jste aspirujícím stipendistou či Vás zajímá vice studium v Edinburghu nebo konkrétně studium ekonomie, neváhejte mi napsat. Moc ráda se podělím o mé zkušenosti či prohodím pár slov. :)