Ohlédnutí

Na Oxfordu máme za 3 roky studia pouze jedny zkoušky, na kterých záleží, tzv. Finals. Všechno, co jsme se během tří let naučili, je zkušební materiál a otázky jsou opravdu těžké. Přestože si v každé tříhodinové zkoušce můžeme vybrat, na kterých 5 otázek z 8 budeme odpovídat, nejlepší známka (kterou moc lidí nedostane) je už od 70%, a ke složení zkoušky stačí pouhých 40%. To ilustruje náročnost i těch otázek, o kterých si myslíte, že je umíte vyřešit.

Během prvních dvou termů třetího ročníku jsme se ještě učili novou látku. Poté jsme měli Velikonoce a Trinity term na opakování na zkoušky. To znamená 3 měsíce opravdu intenzivního studia. Odhaduji, že opakováním jsem strávil více než 600 hodin během těch posledních tří měsíců. Během posledních pár týdnů před zkouškami jsem se pouze učil, jedl a trochu spal. Potom následovalo šest tříhodinových zkoušek a bylo hotovo. Byl to dost zvláštní pocit dokončení něčeho tak velkého a důležitého. Musím přiznat, že jsem byl trochu psychicky zmaten během těchto dnů, pravděpodobně protože mi najednou chyběl tak důležitý cíl, dále asi také kvůli „nedostatku“ kofeinu a „nedostatku“ stresu. Jednoduše, byla to velká změna ze dne na den. Tak jako tak to ale byla výjimečná zkušenost a věřím, že v tomto případě opravdu platí přísloví „co tě nezabije, to tě posílí“.    

Nyní se snažím zklidnit mysl a urovnat si myšlenky, abych se mohl začít soustředit na další, tentokrát menší, cíle, jako knížky, které bych rád za prázdniny přečetl, online kurzy, které chci udělat, fitness instruktorský kurz, na který se chystám atd.

Také momentálně dokončuji zařizování si ubytování, víz a dalších věcí, které je třeba vyřídit kvůli mému výzkumu na MIT příští rok. Bude to další skvělá zkušenost, která mě čeká na konci léta. Osm měsíců budu v Bostonu provádět výzkum spékání metalických nanoprášků, materiálů užitečných například pro armádní výzbroj.

Abych shrnul ty tři roky na Oxfordu, byla to pro mě velká výzva a ještě větší zkušenost. Univerzitní život je takový, jaký si ho uděláte. V prvním školním roce jsem chtěl mít všechno – chtěl jsem reprezentovat školu ve volejbale, chtěl jsem dělat fitness, chtěl jsem být jeden z nejlepších studentů v ročníku, chtěl jsem mít přátele a socializovat se a byl jsem ochotný kvůli tomu obětovat spánek. Během termu jsem obvykle spával 4-5 hodin denně, a občas pracoval celou noc, abych sepsal kvalitní zprávu z laboratorních prací. Nakonec jsem ve většině těchto věcí uspěl  - stal jsem se Blues hráčem (reprezentant Oxfordu), dostal jsem ocenění za nejlepší laboratorní praktika, dostal jsem vyznamenání a udělal jsem si mnoho přátel. Zkušenost z prvního ročníku byla taková, že jsem si dokázal, že dokážu dosáhnout svých mnoha cílů, když pořádně zaberu, ale zároveň jsem si uvědomil, že pracování celou noc a nedostatek spánku nejsou součástí udržitelného životního stylu. Mimo jiné jsem vždy onemocněl ve chvíli, kdy ze mě opadl dlouhodobý stres.

Ve druhém ročníku jsem se navíc ještě stal tzv. sports representative v JCR (Junior Common Room) v naší college. Zároveň jsem si ale začal lépe organizovat čas a tak jsem pokračoval ve volejbale a učení věnoval ještě více úsilí. Druhý rok uplynul bez výrazného stresu, protože jsme neměli žádné zkoušky. Užil jsem si také skvělé léto v Santa Barbaře, kde jsem prováděl výzkum magnetodielektrických materiálů. Zároveň jsem ale zvládl relaxovat a cestovat po Kalifornii. Zkušeností z druhého ročníku bylo poznání, že dobrá organizace času a zodpovědné plánování práce můžou přinést stejné, ne-li lepší výsledky než stres na poslední chvíli a práce přes noc. Také jsem si uvědomil, jak důležitý je odpočinek – nikdy jsem neměl tak dobrou, dlouhodobou náladu jako po návratu ze Santa Barbary. Tohle osvěžení mě mentálně posilnilo a dovolilo mi začít předčasné opakování materiálu z druhého ročníku, a dokonce se mi podařilo skončit druhý nejlepší u ‘zkoušek nanečisto’ (tzv. collections) poté, co jsem se vrátil do Oxfordu.

Ve třetím ročníku jsem si ujasnil priority a podle toho věnoval čas jednotlivým aktivitám. Začal jsem si průběžně opakovat na zkoušky, které mě čekaly na konci ročníku, nastavil jsem si roční tréninkový plán a sestavil si jídelníček. Zároveň jsem přestal hrát volejbal, protože zabíral příliš mého času a protože jsem bohužel začínal mít záněty v rameni. Přestal jsem chodit na společenské akce a nastavil si striktní životní styl, který mi dovolil se postupně zlepšovat jak ve studiu, tak v posilování. Řekl bych, že to fungovalo a myslím, že jsem byl opravdu dobře připraven na zkoušky a zároveň jsme se i zlepšil ve fitness. Na druhou stranu musím uznat, že jsem se občas cítil trochu asociální, protože jsem trávil hodiny učením v mém pokoji, vařil a jedl jsem sám (kvůli mému jídelníčku), a když jsem se neučil, tak jsem cvičil. Zkoušky proběhly bez problému, přestože jsem od sebe očekával ještě o trošku lepší výkon. Zkušenost, kterou jsem si odnesl ze třetího ročníku, bylo ujištění se, že dokážu dlouhodobě svědomitě pracovat na jednom cíli podle stanovených priorit. Zároveň si ale myslím, že příště budu muset zvolit lepší kompromis mezi svědomitou prací a sociálním vyžitím, protože práce (studium) o samotě dokáže člověka opravdu psychicky „vyždímat“.

Doufám, že moje ohlédnutí se za mými volbami ohledně investice času bude užitečné studentům, kteří právě začínají studium na univerzitě, a kteří mají podobné ambice, jako jsem měl já. Zároveň jsem si vědom, že každý bude mít jinou zkušenost, protože, jak už jsem řekl, univerzitní život je takový, jaký si ho uděláte.
Samozřejmě, pokud byste jako stávající studenti nebo jako uchazeči o stipendium měli na mě otázky, neváhejte se na mě obrátit buď na mém mailu nebo na mém facebooku.