O něco blíže domovu

Brexit se, zaplaťpánbůh, vleče už tak dlouho, že jsem nakonec ještě pořád mohl v klidu a bez větších komplikací nastoupit na Erasmus, třebaže kolem celého řízení, které mému odjezdu k našim západním sousedům předcházelo, bylo až nepřeberně mnoho nejasností.  V Británii, ale tím pádem vlastně ani v Bruselu, zkrátka nikdo totiž nemá sebemenší tušení, jak to celé jednou dopadne…

Erasmus pro mne ovšem není žádnou dobrovolnou záležitostí, jak tomu obyčejně bývá – nic jenom tak pro zpestření nějaké domnělé monotónnosti mého dosavadního studia. V mém případě jde, řečeno s trochou nadsázky, spíše o takové povinné dočasné vyhoštění z mateřské univerzity, abych si – jsa vržen do ryze německého prostředí – touto drastickou změnou přivykl na každodenní všudypřítomnost němčiny, ve které nyní (nutno podotknout zatím překvapivě vcelku obstojně) i povětšinou studuji. — A kde že to teď vlastně studuji?

Coby místo pro podstoupení této osvěžující nutnosti jsem si vybral Lipsko. Leipzig.

Vedlo mě k tomu hned několik různých důvodů: předně jsem se chtěl zdaleka vyhnout obrovským městům jako je Berlín, což nám vlastně ještě v Edinburghu i radili koordinátoři výměnných pobytů. Důvodem je, že ve velkých metropolích hrozí, že by si člověk vystačil i jen s angličtinou a také, že Lipská univerzita je jednou z nejstarších v Německu (založena byla především kvůli dopadům dekretu kutnohorského ) a jako taková se tu dlouhodobě řadí mezi velice respektované instituce. V neposlední řadě to z Lipska mám relativně blízko domů – rozhodně podstatně blíže oproti mimo pevninskou Evropu ležícímu Edinburghu.

Vše zatím nasvědčuje tomu, že to bude dobrý rok.