O letišti a Freddiem

Proč vlastně na práci do školy myslím více než obvykle? Minulý týden jsem zameškala část vyučování, protože jsem na prodloužený víkend jela do slunného – nebo přinejmenším teplejšího – Madridu. Přestože toho mám více než dost k dohnání, příliš mě to neznervózňuje. Přeci jenom jsem si odpočinula ve Španělsku. Právě to je velice důležité, pokud se něčemu chcete věnovat naplno – myslet na to, že je třeba si občas udělat volno a užít si trochu legrace. Zkusit něco nového a zajímavého. Nebo třeba jen zůstat pár hodin v posteli a přečíst si dobrou knihu. Co tedy dělám já, abych svému volnému času dala více rozměrů?

Vzhledem k tomu, že jsem již dospělá, jsem se na prvním místě zajímala o práci, abych si vůbec mohla nějakou tu kulturu dovolit. Po pročtení mnoha nabídek a dokonce i úspěšných pohovorech jsem si uvědomila, že zatím je pro mne tou pravou volbou občasná, dobře zaplacená jednorázová práce. Pokračuji tedy v hlídání dvou dětí a také jsem si přibrala práci asistentky cestovní kanceláře, v rámci které vítám jejich hosty na letišti a doprovázím je do jejich hotelů. S touto volbou jsem naprosto spokojená, protože obě práce jsou velice flexibilní, a tak mi umožňují se soustředit hlavně na studium.

Nyní je čas pro mou ne tak ohromující radu – šetřete si a zažijte trochu kultury! V minulých týdnech jsem měla příležitost vidět dechberoucí představení Mozartovy opery Figarova svatba, kterou nazkoušel ansámbl Národního divadla. Co víc – a tady se omlouvám zavilým fanouškům klasické hudby – jsem konečně na vlastní oči spatřila kapelu Queen! Vidět a slyšet Briana Maye a Rogera Taylora hrát a zpívat živě v čele s Adamem Lambertem, který byl vskutku dokonalou volbou pro následníka Freddieho Mercury, byl zážitek na celý život. Na obou těchto hudebních akcích jsem byla s kamarádkou, se kterou taktéž plánujeme vidět představení Shakespearova Julia Ceasara s Benem Whishawem v hlavní roli, a to přímo v Londýně. Samozřejmě nemohu nezmínit nadcházející koncerty sboru Karlovy univerzity, jehož jsem součástí – v pátek 17. listopadu spolu s ostatními uctíme památku studentů padlých za svobodu. Jsem si jistá, že spoustu z vás uvidím jak u Hlávkovy koleje, tak na Albertově. A možná i večer v Betlémské kapli.

Hospodařte, šetřete a užijte si ovoce, které tím zasejete. Jsem si jistá, že to váš studentský život jistě obohatí.