01. 12. 2017
2 minuty čtení
Po osmi letech v Open Gate jsem konečně odmaturoval! Musím být upřímný, bude mi to tu chybět. Samozřejmě, že se do Open Gate často vracím, ale je to docela smutné, když si uvědomím, že se už nikdy do Open Gate nepodívám jako student. Taky mi budou chybět všichni ti lidé, ta komunita, ale asi nejvíc mi bude chybět ten relativně bezstarostný život středoškoláka. Tohle je poprvé, kdy jsem se zamyslel nad tím, že tohle je pro mě nová zkušenost, ale také konec jedné éry. Teď se už těším na vysokoškolský život a na práci. V mém případě jsem si vybral, že budu nejdříve pracovat a pak až půjdu na vysokou.
Současně pracuji ve firmě, která poskytuje wealth management a finanční poradenství svým klientům. Pracuji od pondělí do čtvrtka v kanceláři a v pátky pracuji z domova. Firma, pro kterou pracuji, je malá společnost s 12 dalšími zaměstnanci. Byla založena roku 2013, takže je to nový startup. Nové zkušenosti jsem začal sbírat již tři dny potom, co jsem udělal maturitu. Moc rád tam pracuji, jelikož rád získávám nové zkušenosti, obzvlášť když si můžu zlepšit vědomosti v oboru, ve kterém bych chtěl v budoucnu pracovat. I když jsem od maturity neměl moc volno, stojí to za to.
Také jsem se odstěhoval z mého útulného pokoje na koleji do prostornějšího bytu v Praze. Žiju tam s mým spolubydlícím Lukášem, který maturoval z Open Gate dva roky přede mnou. Vaříme si jídla, uklízíme si pokoje a kupujeme nábytek do našeho nového domova. Nebudu lhát a říkat, že náš byt je nejuklizenější místo na světě, ale myslím, že je to dobrý příklad mužského bytu.
Každý druhý víkend také navštěvuji moje rodiče v Hradci Králové. Možná jsem sentimentální, ale čas tak hrozně letí. Já jsem ani neměl čas, abych se zamyslel a pořádně zpracoval všechny novinky v mém životě. To je ale klišé, že?
Pomalu se začínám loučit s mojí prací a postupně se více soustředím na moje další studium na univerzitě. Těším se, že se dostanu blíže svému snu pracovat v oboru financí. Avšak, ta změna je děsivá, věřím, že mě Open Gate dobře vybavilo na tuhle mou cestu.
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION