11. 07. 2014
2 minuty čtení
Tak předně - podařilo se mi naplnit předcházející plán - diplomová práce si začala, po dosažení stránkového limitu, žít vlastním životem a zakulatila se až na celých 164 stran. K údivu mému i mého vedoucího práce.
Po odevzdávání prací následoval maraton zápočtů a zkoušek, které vrcholily závěrečnými zkouškami. Měla jsem to štěstí, že mi vedení školy vyšlo vstříc a posunulo mi termín na konec června. Na tuto přípravu ale asi nikdy nezapomenu... Tímto bych se chtěla poklonit všem studentům pracujícím na plný úvazek, neboť při své stáži jsem si zakusila měsíční biorytmus při spánku pěti-šesti hodin denně a formu života - z práce domů, najíst, napít, naučit se a spát- při volném čase rovnajícímu se nule. Takže smekám před těmi, kteří to takto jedou přes celý akademický rok.
Můj státnicový den byl už od rána slunečný, a tak s předzvěstí hezkého odpoledne jsem si ještě v tramvaji cestou do školy četla svou diplomovou práci. Zopakovala jsem si závěry a následně ve škole vyčkávala na svůj čas.....a v 10,30 dopoledne -26.června- bylo mé úsilí a dvouroční studium naplněno a završeno! A musím se pochlubit, že s vyznamenáním! :-)
Má
Víkend klidu... v mysli mi prolétla myšlenka "uf a jede se dál " ... a hurá zase do práce. První týden v práci po státnicích mi však také přinesl vlnu nového rozměru a zejména malého uvědomění. Má práce - pozice stážisty má obecně své klady i zápory - je však vždy postavena na tom, že stážista stínuje, snaží se nabývat vědomosti od kolegů v týmu, růst a zvídat více.
Po konci kolotoče práce-učení-spánek jsem si však uvědomila, že ačkoliv je stážista jako drobná rybka v moři korporátu zvídavá a snaživá, tak se do hlubin profesionálů občas dostat ani nemůže, neboť ji žraloci tímto směrem nepustí... Taková rybka by musela být pěkně dravá, drzá a žraloky řádně pokousat. A tak si rybka uvědomila, že se v tomto moři do hlubin nikdy nepodívá...A učinila rozhodnutí, že v moři dravých, drzých a hrubě neslušných žraloků, nerespektujících zásady klidné plavby v moři, už plavat nebude. Nyní už vzdělaná rybka totiž ví, že existují i klidná moře, kde spolu ostatní ryby mohou vycházet, učit se vzájemně jak plavat, na co si dávat pozor a jak si také moře společně užít...a nemusí se nutně za každou cenu požrat. :-)
Jen co si rybka oddychne, vydá si to zocelená novou zkušeností směrem na nové moře. Tak držte rybce palce!
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION