Novinky a poznatky z druhého ročníku

Všech pět zkoušek prvního semestru je úspěšně za mnou a tak se můžu ohlédnout za tím, co mi první semestr druhého ročníku dal a vzal. Dal mi skutečně mnoho znalostí, například z majetkového či mezinárodního soukromého práva, také větší sebevědomí u zkoušek a motivaci pokračovat v dalším semestru ve stejném tempu. Na druhou stranu mi vzal podstatnou část zbývajícího volného času, spánku a iluzí o studiu práv. I přes všechny tyto oběti jsem ráda, že nyní můžu s jistotou říct, třeba čím vším detektivové v Kriminálce Miami porušují zákon podle trestního procesního práva. A pokud se někdo z mých známých bude chtít, nedej bože, rozvést se svým zahraničním partnerem, budu k dispozici s určením, které právo je v daném případě platné podle mezinárodního soukromého práva.

2. Právo Evropské unie je třešinka na dortu druhého ročníku.  

Po prvním semestru přišel šok ve formě hmotného práva Evropské unie, ačkoliv musím přiznat, že nebyl nečekaný. Studenti třetího ročníku, kteří prošli tímto předmětem minulý rok, nás včas varovali o jeho náročnosti. Tato varování ale člověk obecně nebere v potaz, dokud si danou věc nezažije na vlastní kůži. Tímto můžu vlastně přidat takový malý ‚podpoznatek‘ – pokud jsem si myslela, že první semestr byl náročný, druhý mi právě dokazuje, že jsem se šeredně mýlila. Každý týden ze středy na čtvrtek trávím bezesnou noc psaním úkolu na 3 000 slov, abych pak mohla ve čtvrtek v 8:30 na tutoriál, kde, snažíc se najít poslední zbytky energie, diskutuji s tutorem, například na téma volného pohybu osob v EU. A po tutoriálu to vše začíná znova. Přečíst 100 stran, vyhledat 15 případů od Soudního dvora Evropské unie a pak opět napsat těch krásných 3 000 slov. Musím ovšem uznat, že právo je to nesmírně zajímavé a obohacující. Teprve díky tomuto předmětu si plně uvědomuji, jak privilegovaní se můžeme cítit jako občané Evropské Unie a kolik pro náš mír a blahobyt tato instituce dělá. Zajímavé je zároveň proto, že představuje naprosto nový obor práva, který nemůže předpovědět všechny možné situace, které mohou nastat v návaznosti například na volný pohyb osob či zboží. Právě proto musíme každý týden přečíst minimálně 15 případů a jejich rozsudky, které potom určují nová a nová pravidla. O to větší je pak ovšem výzva si všechny tyto případy za sedm týdnů zapamatovat.

3. Veškerý volný čas trávím s Elsou.

Kamarádů, se kterými trávím svůj čas, jsem si za ten rok a půl v Maastrichtu našla mnoho. Elsa se ale liší od všech ostatních v mnoha ohledech. Zaprvé, není člověk. Elsa je studentská asociace, v jejímž výboru již půl roku působím jako viceprezidentka. Zadruhé, pokud mi někdy přijde, že bych mohla mít chvilku volného času, můžu se bez obav spolehnout na Elsu, která mě velmi rychle uvede do reality. Mým úkolem v rámci této asociace je plánovat akademické výlety, což zní jako jednoduchá práce – zavolám, vyřeším, zarezervuji a je to! Obvykle ale takové plánování zahrnuje psaní třem institucím Evropské Unie, právnické firmě, mezinárodní pobočce Elsy, pěti restauracím, také kupování jízdenek na cestu tam a na cestu zpět. Během toho proběhne několik schůzek s výborem, ještě více schůzek s podvýborem a do toho se otevírají přihlášky a já musím začít sbírat informace o účastnících. Během výletu samotného potom vedu skupinu studentů po městě, které vůbec neznám (Brusel), do míst, kde jsem nikdy nebyla (Evropský parlament). Když si nyní vybavuji všechny ty školní výlety ať už na základní či střední škole, zcela soucítím s paními učitelkami a pány učiteli, kteří měli výlet na starosti. Každopádně, takto jsem stihla za letošní školní rok uspořádat již čtyřdenní výlet do Prahy, návštěvu Okresního soudu v Limburgu (region, kde se nachází Maastricht) a dvoudenní výlet do Bruselu, kde jsme navštívili Evropský parlament, Evropskou komisi nebo třeba belgický justiční palác. A ačkoliv Else věnuji tolik času a s rodinou a kamarády už prakticky nemluvím o ničem jiném, je to zkušenost k nezaplacení a jsem za ní vděčná.

4. Na příští zimní semestr se mým domovem pravděpodobně stane italský Turín!

Poté, co jsem poslední rok a půl sledovala kamarády z vyšších ročníků, jak se hlásí na výměnné programy a odjíždí do Singapuru, Hong Kongu či Velké Británie, konečně nastal čas i pro mě. Do konce ledna jsem tedy měla možnost vybrat si 6 destinací, ve kterých bych nejraději strávila první semestr třetího ročníku. I když jsem dlouho váhala, Turín byl pro mě nakonec jasnou volbou. Itálie je nádherná země, v přijatelné vzdálenosti od Prahy i od Maastrichtu a místní univerzita je jednou z nejstarších v Evropě a má výbornou reputaci. A tedy když se mi vše do konce roku vydaří, v září poletím směr Turín vstříc novým zážitkům.

5. Poznatek na konec: Na Karneval se z Maastrichtu utíká, v žádném případě se tu nezůstává.

Právě dokončuji svůj již pátý článek pro nadaci The Kellner Family Foundation a zároveň zažívám svůj druhý karneval v Maastrichtu. Minulý rok jsem měla to štěstí odjet po prvním víkendu této velkolepé události, tento rok jsem nicméně zůstala kvůli závazkům v práci. Tudíž zatímco píšu poslední řádky, za oknem mi hraje nizozemská folklorní hudba tak nahlas, že mi vibrují okna a duní podlaha. A tak to bylo včera, předevčírem a bude to tak i zítra. V čase karnevalu se zkrátka nevyplácí bydlet v centru města a už vůbec ne v přízemí, takže příští rok (v době karnevalu už budu zpět z Turína) raději beru nohy na ramena.