No pain, no circus

Jsem rád, že mohu hrdě napsat, že mám úspěšně za sebou první semestr mého vysokoškolského studia a s ním spojené zkouškové období. Před Vánoci byly zkoušky z praktických předmětů a u všech jsem uspěl - dokonce i u mnou tak obávaných stojek.

Cítil jsem, že mé tělo už potřebovalo prázdniny. Během Vánoc jsem se kromě odpočinku s rodinou a vystupování věnoval hlavně studiu a přípravám na zkoušky z teoretických předmětů, které přišly na řadu hned po Vánocích. I těžké zkoušky z cirkusové historie a anatomie jsem zvládl lépe, než jsem od sebe očekával.

Hurá! Do uzavření prvního semestru nám zbývá už "jen" vytvoření našeho prvního třídního skupinového představení. Zprvu to ani neznělo tak náročně, jako to nakonec bylo. Vytvořit celovečerní představení za 2 týdny zkoušení není jednoduché. Se spolužáky už se známe od září, ale zatím jsme netvořili nic takto společně, takže občas bylo velmi náročné najít jedno společné řešení ve 14 lidech z celého světa. Po dvou týdnech zkoušek, zmatků a frustrací jsme vytvořili něco, z čeho jsme byli myslím všichni mile překvapení. Samozřejmě to není dokonalé představení zcela podle mých představ, ale myslím, že sklidilo úspěch a moc dobře jsme se na "nové" škole zapsali.

Vše zkrátka probíhalo nějak moc hladce. Týden před prázdninami na konci zimy jsem špatně dopadl na hodině trampolín a poranil si kotník. V moderní rotterdamské nemocnici se mi na nateklou nohu jen podívali a po rentgenu mi dali ortézu a řekli, že se jedná o výron a že za pár dnů to mohu začít rozhýbávat. Po pár dnech jsem o berlích přeletěl do Česka a pro jistotu si zašel ještě na kontrolu na zdejší ortopedii. V ne tak moderní pražské nemocnici mne po dalším rentgenu poslali na CT, na kterém zjistili, že to není výron ale zlomenina, a tak jsem dostal nechodící sádru na 6 týdnů.

Doufám tedy, že můj další příspěvek na blog Nadace The Kellner Family Foundation budu psát v poněkud optimističtějším rozpoložení, snad už během mé rehabilitace zpět v Rotterdamu.