Nic není „při starém“…

První změnou v pořadí je přestěhování se do soukromého ubytování v červenci. V předchozích dvou letech jsem bydlela ve studentských zařízeních, s velkým počtem jiných studentů. Nyní žiji pouze se svým přítelem – to je, musím podotknout, velmi příjemná změna. Pocit soukromí a vůni domova jsem už dlouho nezažila, a tak musím říci, že si to tiše užívám.

O prázdninách jsem se v Česku moc dlouho neohřála a ještě než mi začalo vyučování, už jsem nahlížela do knih, abych se dostala do toho studentského tempa včas. A přesto mě příchod prvního semestru tak trochu zaskočil. Opět mou první reakcí byly obavy, abych vše zvládla. I přes tyto obavy se snažím pozitivně myslet a motivovat se – později se ukáže, jak dobře se projeví jev sebenaplňujícího proroctví. Myslím si, že jistým „motorem“ je pro mě i skutečnost, že velkou část přípravy tvoří skupinové práce. Přesně za měsíc mám první zkoušku, takže nervozita již klepe na dveře. To mě rozhodně ale neodradí od toho, abych se těšila na Vánoce, které budu poprvé trávit právě tady ve Skotsku.

Nicméně pro osobní rozvoj a úspěch v profesním a soukromém životě nevystačí pouze studium. Proto jsem se rozhodla najít další dobrovolnickou aktivitu, které bych se mohla v budoucích měsících věnovat. Univerzita se sice snaží poskytnout kvantum informací na toto téma, ale já se rozhodla zkusit dělat něco, co není tolik mezi studenty zmiňováno. Při brouzdání internetem jsem narazila na skvělou nabídku na pozici dobrovolníka u Victim Support Scotland. Jedná se o organizaci, která se zaměřuje především na podporu obětí a svědků kriminálních činností. Krom toho podporují i širší okruh rodiny a přátel, kteří mohou být nějakým způsobem ovlivněni. Tudíž, mohla bych se dostávat do kontaktů s obětmi a svědky a poskytovat jim praktickou či emocionální podporu, ať už v u nich doma, v sídle společnosti, tak přímo u soudního jednání. Takovou příležitost jsem si nemohla nechat ujít, protože mě nadchla nejen pro přínos společnosti, ale i pro vhodnost podobné zkušenosti v oboru psychologie. Proto jsem měsíc zpátky zaslala přihlášku a minulý týden byla pozvána na pohovor. Doufám tedy, že mě taková příležitost neopustí v tomto stádiu a budu se moci zapojit do takovéto přínosné aktivity.

Příspěvek bych zakončila mottem, kterým se nechám doprovázet v tomto akademickém roce: „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek“, aneb způsob, kterým dosáhnu svých cílů a snů. Prozatím bych Vám chtěla popřát spoustu úspěchů a hlavně radosti o Vánočních svátcích, a nadaci bych ráda připomněla můj vděk za jejich vytrvalou podporu.