Nesourodá v rozmanitosti

Po prvních týdnech pobytu v Bruselu jsem pochopil, proč se tohle město stalo sídlem institucí EU. Evropská unie totiž sídlí ve státě s pěti parlamenty, ve městě se třemi oficiálními jazyky a ve čtvrti kde hlavní stanici metra bez valného výsledku renovují již od roku 2008. Pokud EU zvládne přežít v Bruselu, tak se jí bez pochyb podaří i evropská integrace.

European Bubble

První dva týdny v září jsem se věnoval kurzu francouzštiny, abych se během mé stáže doptal alespoň na metro. Příležitostí mluvit francouzsky moc nebylo. Když máte kancelář na Rond Point Schuman, naproti Evropské komisi, tak Belgičany potkáte jen u kasy v Carrefouru. I tam na vás ale automaticky mluví anglicky.

Lidé, kteří v tomto prostředí s radostí žijí, ho s postěžováním v hlase nazývají EU Bubble. Velká část „Schuman People“* se s Belgičany nesetká skoro vůbec, nemluvě o tom, že do částí města obývaných čtyřicetitisícovou marockou menšinou se v životě nepodívají. Jejich život se totiž odehrává v mezinárodním pracovním prostředí jedné z EU institucí, firemních nebo státních, regionálních, městských atd. zastoupení u EU. Často pracují alespoň deset hodin denně. Přitom se mnohdy jedná o tzv. DiMiDo, což je německý výraz pro ty, kteří přilétají v úterý ráno a odlétají ve čtvrtek večer. Po večerech a v polední pauze lidé v evropské čtvrti navštíví jedno ze stovek setkání, symposií nebo konferencí, které se týdně konají. Tento politický, vědecký  či kulturního program je vždy na hraně mezi prací, vlastním zájmem a „networkingem“ (seznamováním se pro pracovní účely). Hlavně ti, co jsou v Bruselu noví či na stáži, vymetají jeden event za druhým.

Protože by předešlý odstavec mohl být vnímán jako kritika EU bubliny, chystám se popsat i její pozitivní stránky. Většina lidí, které jsem v Bruselu potkal, tam žije na dobu určitou, a to často velice krátkou. Vědomi si tohoto faktu (a vzhledem k politickému charakteru jejich práce), vytváří v Bruselu neuvěřitelně živé prostředí diskuzí o aktuálním dění v politice, výzkumu a kultuře. Lidé zde nejsou doma, nemají zavedené struktury usedlého života a proto jsou velice komunikativní a množství konferencí, meetingů a think thanků jim ulehčuje se setkávat. Já jsem navštěvoval až čtyři akce týdně, nepočítaje obědové meetingy či snídaňové briefingy v think thankách. Na dva měsíce jsem se stal přímým svědkem procesu vznikání evropských zákonů. Byl jsem součástí kolotoče, kdy zástupci firem, neziskovek a vědy přesvědčují politiky. Diskuze probíhá na zcela jiné úrovni, jelikož „být v obraze“ je část pracovní náplně a umět argumentovat je výběrové kritérium.

Pár poznámek k městu

Podobně jako po společenské, je Brusel i po urbánní stránce město nesourodé a občas trochu absurdní. Polovina secesních budov padla demolicí, když uvolňovala prostor novým kancelářským či bytovým komplexům (jen malá část z toho pro EU). Bruselští pohřbili koncem 19. století svoji řeku Senne do tunelů a v jejím korytu postavili hlavní třídu Anspach. V ulicích malé dělnické domečky z devatenáctého století navazují z ničeho nic na ohromnou osmipatrovou obytnou budovu ze sedmdesátých let. Je již jen nutno dodat, že město nemá skoro žádné centrální řízení a čtvrti se od sebe liší jak obyvatelstvem tak službami.

Přes veškerou kritiku jsem v Bruselu objevil mnoho krásných míst, kaváren a parků, ve kterých žijí stovky andulek.

Studium jinak

Odjet na dva měsíce na stáž do Bruselu již po prvním roce studia bylo správné rozhodnutí. Není lepší místo, kde bych si mohl uvědomit, co všechno jsem se v prvním roce naučil. Není lepší prostředí pro načerpání inspirace, kam tematicky studium směřovat.

Hurá do Drážďan.

__________________________________________________
* Můj pojem pro lidi v sakách s taškami v ruce, co běhají okolo komise