Někdo mi ukradl kolo

Jednoho večera jsem se vracel domů. Jak jsem tak kráčel k hlavním dveřím našeho studentského domu, něčeho jsem si všiml. Neviděl jsem svoje kolo. Před několika dny jsem ho zamknul k zábradlí před domem, ale teď tam už nebylo. Zamyslel jsem se, zda jsem ho nenechal někde jinde. Ne. Byl jsem si jistý, že jsem ho zaparkoval před domem. Někdo mi ukradl kolo.

Náš dům na Jesus Lane 34. K černému zábradli jsem si zamknul kolo.

Podíval jsem se na zem a spatřil jsem svůj zámek. Byl přeříznutý. Zatraceně, měl jsem ho vyměnit dřív. Věděl jsem, že mi někdo zámek poškodil. Před několika týdny jsem si všimnul zrezivělého zářezu v zámku mého kola. Někdo ho začal řezat pilkou, ale v půlce přestal, protože ho asi něco vystrašilo. Teď se ale vrátil a dílo dokonal. Kdybych tak býval zámek vyměnil, tak bych své kolo stále ještě měl. Krátké prozkoumání přeříznutého zámku ale odhalilo, že byl přeříznut v novém místě. Zrezivělý zářez tam stále ještě byl. Toto zjištění mě úplně rozjařilo, protože jsem vlastně ušetřil, že jsem si nový zámek nekoupil.
 
Cambridge kraluje v počtu krádeží bicyklů v UK. Šance navrácení kola původnímu majiteli jsou mizivé. I přes tato drsná fakta jsem ale měl naději. Hlavním důvodem byla bezpečnostní kamera umístěná přímo před mým domem. Monitoruje křižovatku, kde se  Malcolm Street napojuje na Jesus Lane. Určitě musela nahrát kriminální čin.

Pohled z mého okna. Bezpečnostní kamera je zřetelně vidět na protilehlém domě.

Druhý den jsem šel na policejní stanici. Přišel jsem k přepážce a řekl: "Dobrý den, chtěl bych nahlásit krádež kola." U toho jsem důležitě položil svůj přeříznutý zámek na pult, jako král, který si odložil korunu na karmínový polštář se zlatým krumplováním, neboť hodlá ulehnout do postele s nebesy. Myslím si, že jsem na pracovníka svojí teatrálností udělal dojem, a tak mi řekl, abych šel do malé kabinky a krádež nahlásil do telefonu.
 
Vešel jsem do malého pokoje a posadil se na židli. Po deseti minutách čekání na zazvonění telefonu mě napadlo, že bych možná měl já telefon zvednout a začít mluvit. A tak se i stalo, a fungovalo to. Byl jsem ale zklamán, že mluvím po telefonu, neboť jsem měl sebou obrázky z místa činu, které jsem chtěl všem ukázat. Když přišla ta správná chvíle, řekl jsem:
 
"Před mým domem je bezpečnostní kamera, která musela "lotřinu" natočit. Říkal jsem si, zda byste se nemohli podívat na záznam."
"Kdy jste naposledy viděl své kolo?"
"V sobotu večer." (Krádeže jsem si všiml až v pondělí.)
"Je mí líto, pane, ale to nám dává časový interval delší než 4 hodiny. Na záznam se díváme pouze, pokud je časový interval kratší než 4 hodiny."
 
Jak neuvěřitelné idiotské, pomyslel jsem si. Jak šíleně střelený přístup. Vzhledem k tomu, že zaparkované kolo je nehybný objekt, člověk se nemusí dívat na 48 hodin záznamu, aby zjistil, kdy bylo ukradeno.  Stačí se podívat na několik vteřin někde uprostřed a zjistit, jestli tam kolo ještě je. Pokud ano, je jasné, že ho nikdo během prvních 24 hodin neštípl. Trvalo by tak pouze několik sekund  záznamu a množina doby hledání by se zmenšila na polovinu. Stejný přístup může být iterativně aplikován na zbývající časový interval. Tato metoda je nazývána binární hledání, neboť každým výpočtem "objektivní funkce" - objektivní funkce je v tomto případě "je tam kolo?" - se množina času možného hledání zmenší na polovinu. Existuje také podobná metoda zvaná "metoda zlatého řezu", která je malinko rychlejší, ale do detailů zabíhat nebudu.
 
"Co myslíte tím, že časový interval je příliš dlouhý? Jeho zmenšení na 4 hodiny by trvalo pouze několik minut."
"Je mi líto pane, ale tak to u nás je."
"Nelíbí se mi, jak to u vás je. Komu si na to mohu stěžovat? Pokud to vyžaduje tolik času, tak Vám s tím rád pomůžu. Jenom mi dejte přístup k záznamu a já to pro vás najdu."
"Je mi líto, ale to nebude možné."
"S kým o tom mohu mluvit?"
"Radnice vlastní všechny záznamy. Měl byste o tom mluvit s nimi."
"Děkuji."
 
Někdy si přeji, abych byl na lidi tvrdší. Myslím, že nejsem dost asertivní. No nic. Stanici jsem opustil a pak jsem googloval tu jejich čtyřhodinovou lhůtu. Výsledek mne velice překvapil. Našel jsem tento článek , kde šéf Cambridgské policie vysvětluje, jak sledování CCTV záznamů v rámci krádeže kol není efektivním trávením času policie. V článku se píše, že kvalita záznamu je často příliš nízká na to, aby vedla k nevyvratitelné identifikaci zloděje. Počkejte...cože? Pokud není možné identifikovat osobu ze záznamu bezpečnostní kamery, na co tedy jsou? Jsou snad dobré pouze na identifikování poznávací značky auta, které projelo na červenou?

Odpočívej v pokoji a světlo věčné ať ti svítí, mé drahé kolo.

Co mě nejvíce nadzdvihlo na celém incidentu, byl přístup policie. Jejich odmítnutí podívat se na záznam, který je podle šéfa policie stejně na nic. Těžko jsem tomu věřil. Na druhou stranu, o tolik jsem zase nepřišel. Ukradené kolo bylo stejně nekvalitní. Kamarád mi ho dal, protože ho vůbec nepoužíval. Stejné kolo jsem si koupil na začátku prváku za 120 liber, takže jsem měl vlastně stále své staré kolo. Přehazovačka úplně nefungovala, ale kromě toho bylo v pořádku.  Na místní radnici jsem nešel. Měl jsem zkoušky a tak jsem přišel o motivaci pokračovat dál.
 
A co dodat? Člověk se musí zajímat o místní regulace, aby pak nekoukal, jak žába ze salátu, když zjistí, že bezpečnostní kamery nás nechrání tak, jak jsme si mysleli.