Největší dobrodružství

Připravovala jsem se tedy i na to nejhorší – co když se nedostanu na magistra? Co když si potom nenajdu ani práci? Co budu dělat? Tím si ale asi projdeme každý. Teď už sedím doma v České republice, v pokoji, který je zaskládaný krabicemi doručenými z mého bytu v Aberystwyth. Čtyři roky života se mi nakonec podařily vtěsnat do jednoho kufru a čtyř kartonových krabic. Až teď si pořádně začínám uvědomovat, že je mému dobrodružství ve Walesu konec a začíná to na mě doléhat. Přeci jenom je těžké se rozloučit s místem a lidmi, kteří mi přirostli k srdci tak, že Wales bude pro mě vždy druhým domovem. Zažila jsem tam nespočet bezvadných zážitků a potkala úžasné lidi. Lidé jsou opravdu tím nejdůležitějším faktorem, který formuje naše zkušenosti a dojmy a myslím si, že jsem měla na ně opravdu štěstí – jak v osobním, tak pracovním životě.

Avšak nyní se už musím začít připravovat na další dobrodružství – asi zatím největší v mém životě – a to studium magistra v USA. Nakonec vše dopadlo dobře a z univerzit, na které jsem byla přijata, jsem si vybrala Harvard. Na Harvardu budu studovat mezinárodní právo a lidská práva spolu s asi dalšími 180ti lidmi z celého světa. Ráda bych tyto studie protknula i s obecnou teorií trestního práva, psychologií a neurobiologií – nejnovější studie totiž prokazují, že někteří lidé mohou mít predispozice k páchání trestných činů, tzv. ,kriminální gen‘ v jejich DNA a tento gen může být zaktivován podněty v prostředí, ve kterém se nachází. Je to bezesporu kontroverzní, ale velmi zajímavá teorie.

Ráda bych tedy touto cestou velmi poděkovala Nadaci The Kellner Family Foundation za podporu během mého studia na univerzitě v Aberystwyth. Jsem si jista, že bez této pomoci bych neměla takovou šanci dokončit úspěšně studia ve Walesu a dostat se na Harvard.