Náročný druhý ročník

Přestože nás, kteří studujeme Materials Science, čeká víc než dva další roky studia, dostali jsme na tuto událost pozvání. Byla to jedna z mála vzácných příležitostí , kdy jsme si mohli odpočinout a zapomenout na všechny povinnosti, kterých jako druháci máme opravdu požehnaně. Osobně bych řekl, že druhý ročník Materials Science je asi nejtěžší ze všech.

Protože letos nemáme žádné zkoušky, není žádný čas věnován opakování, ale místo toho je ročník naplněn jen novým učivem. Příprava na tutoriály je proto výrazně těžší, laboratorní praktika zaberou mnohem víc času a k tomu máme navíc sepsat tzv. „business“ plán a splnit určitý počet exkurzí do firem, které pracují s novými technologiemi a materiály. Pro srovnání s prvním ročníkem: čas strávený vypracováváním problémů na tutoriály je letos okolo padesáti hodin týdně, v předchozím roce to bylo čtyřicet. V prvním ročníku praktika („laborky“) zaberou dvě odpoledne, letos to jsou odpoledne tři. Vše je obecně mnohem náročnější, protože jsme již obsáhli základní znalosti v materiálech, a proto postupujeme nyní mnohem rychleji.

„Business plan“ je velice zajímavou součástí našeho kurzu, hodně se liší od všech našich běžných „materiálových“ úkolů, a neobsahuje ho žádný jiný kurz na Oxfordu. V pětičlenném týmu máme za úkol sepsat plán reálné komercializace nějaké současně nově objevené technologie. Plán má obsahovat Shrnutí, Popis produktu, Trh, Technologii, Business strategii, Problémy komercializace, Zhodnocení risku a Finance. Naše skupina pracuje na „samouzdravujicím se“ (angl. self-healing) betonu, o kterém jsme četli v nedávno publikovaném vědeckém článku. Tento beton obsahuje zvláštní typ bakterie, která je schopna za pomoci určitých bio-chemických procesů zaplnit díry v betonu, které vznikají z prasklin způsobených hmotností budovy. Takové praskliny jinak dovolují vodě a vzduchu proniknout až k ocelovým výztužím, které následně rezavějí, což může vést až k úplnému zhroucení budovy. Přestože je celý náš „business plan“ pouze virtuální, naučili jsme se během něj mnoho užitečných znalostí a dovedností, které by nám mohly být velmi prospěšné, kdybychom chtěli založit svou vlastní společnost, např: jak vypadá celá realizace „nápadu“ od technologie vynalezené na univerzitní půdě až po výrobu, produkci a prodej („mílovými kameny“ udává NASA stupnice technologické připravenosti), jak funguje duševní vlastnictví (včetně patentů), jak smlouvat, jak prezentovat naše nápady a další.

Vedle studijních povinností stále hraji za první Oxfordský volejbalový tým a nadále se věnuji fitness. To také souvisí s mojí rolí „Sport’s Representative“ na St. Anne’s. Zaučuji lidi, kteří chtějí využívat naší posilovnu, ale jsem také členem „Smíšené sportovní komise“ na naší koleji. Tato komise má exekutivní práva, jelikož rozhoduje o rozdělení financí pro jednotlivé sportovní aktivity. Znamená to pro mě výbornou zkušenost spolupráce s naším kvestorem, pokladníkem a dalšími.

Abych také zmínil své nejbližši plány: Žádám momentálně o stáž na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, kde bych mohl pracovat v Materials Research Lab pod supervizí jednoho z nejvíce citovaných materiálových odborníků na světě. Pokud uspěji, znamenalo by to strávit deset týdnů prací na syntéze polymerů pro využití v elektronických a energetických zařízeních.

Pokud máte na mne dotazy související se studiem na Oxfordu, přihlašovacím procesem apod. nebojte se na mne obrátit, buď na mém mailu nebo  facebooku.

S pozdravem
Josef Hazi