Náplň druhého ročníku

První z nich je účast na výzkumu v laboratoři profesorky Eleanor Campbell, kde se pracuje na metodách analýzy nanomateriálů. Můj úmysl byl především získat zkušenosti z vědecké praxe, abych si mohl udělat lepší obrázek o dalším směřování svého studia. To se zatím daří výborně – v laboratoři asistuji jednomu z PhD studentů, pod jehož dohledem jsem měl možnost si vyzkoušet prakticky všechny procedury, které se zde využívají. Mým úkolem je momentálně příprava vzorků pro další práci, průběžně se také dovídám, čím se zabývá zbytek laboratoře. Ve stádiu plánování je také malý projekt, který by mohl být ideální náplní mých letních prázdnin.

Práce je pro mne samozřejmě velmi přínosná po stránce nových znalostí a dovedností, překvapením pro mne však byl způsob, kterým jsem se k ní dostal. Původně jsem totiž předpokládal, že cesta povede přes nějaký zavedený program nebo vypsanou nabídku. Nic z toho jsem ale nenašel, proto jsem si jednoduše na stránkách fakulty vytipoval projekt, na kterém by mne bavilo pracovat, a otázal se na tuto možnost přes e-mail. Kladná odpověď a neuvěřitelně ochotné jednání mi ukázalo, že trocha iniciativy může někdy opravdu hodně znamenat.

Mé další letošní angažmá je v SCI-FUN Roadshow – univerzitním projektu, který se snaží přiblížit studentům středních škol, jak fascinující může být studium vědy a techniky. V praxi se jedná o nákladní auto přeplněné nejrůznějšími exponáty, od nespočtu zvířecích kostí, přes model parního stroje až po bicyklem poháněné dynamo (nezřídka jde o opravené haraburdí darované některou z fakult) a několik dobrovolníků. Jejich úkolem je proměnit na jedno odpoledne školní tělocvičnu v malou výstavu a vše dětem přiblížit a vysvětlit, což není vůbec jednoduchý úkol. Udržet pozornost rozdováděných dětí kolem dvanácti let věku vyžaduje trochu cviku, odměna za to ale stojí. Jakmile se v nich probudí zvědavost a začnou se vyptávat, z krocení divoké zvěře se najednou stane neskutečně motivující práce, která rozhodně má smysl.

Zmínit musím také fakt, že ačkoli mám za sebou už téměř tři semestry, stále jsem se napevno nerozhodl o svém hlavním oboru. Díky skotskému univerzitnímu systému jsem měl možnost zapisování volitelných předmětů, a tak mám do konce ročníku otevřené dveře tří oborů - Chemistry, Chemical Physics a Physics (momentálně váhám mezi posledními dvěma). I když mám velký problém s nerozhodností, jsem vděčný za to, že můžu v Edinburghu studovat. V ČR či v Anglii by změna oboru znamenala návrat do prvního ročníku, což by mi způsobilo dilema nesrovnatelně větší.

Na závěr bych rád poděkoval Nadaci The Kellner Family Foundation za podporu, bez které bych musel řešit úplně jiné věci, než o kterých zde píši.