Na zkušenou v laboratoři

První polovinu mé osmitýdenní stáže byl mým supervisorem jeden z doktorandů. Poté však na několik týdnů odcestoval a pracoval jsem víceméně samostatně. Sám mi první den řekl, že až se trochu zorientuji, tak budu rád, že mě v tom chvíli nechá. Měl pravdu.

Co mě na údělu PhD studentů nejvíc překvapilo, byl rytmus dne. Pracovní doba není pevně stanovena, pravidelný výstup se víceméně také neočekává, hlavní úkol je dokončit během tří let dizertační práci. Nezřídka jsem měl na konci dne dojem, že se všechno odehrává zpomaleně – že jsme se za celý den vlastně takřka nikam neposunuli a nic podstatného nezjistili. Takový je ale akademický výzkum – nelze ho dělat na počkání a slepé uličky jsou jeho nedílnou součástí. Nakonec do sebe obvykle díly přece jen zapadnou a ne nadarmo se tu říká, že i špatné výsledky jsou výsledky. Rozhodně je však potřeba se obrnit a připravit na jen střídavé úspěchy. Historku o týdnech strávených diagnostikou jediného přístroje má v zásobě snad každý doktorand experimentálních věd.

Velmi jsem ocenil sociální aspekt doktorského studia. V prvních týdnech, kdy jsem trávil většinu času se svým supervisorem, mi připadalo, že až příliš často vysedáváme v kantýně s ostatními studenty. Jakmile jsem ale byl v laboratoři sám a někdy prakticky celý den nikoho neviděl, občasné odreagování v podobě krátké řeči u kávy mi umožnilo si udržet energii, nepropadat skepsi, když se zrovna něco nedařilo nebo se s ostatními podělit o zajímavé výsledky. Celkově jsem měl dojem, že doktorské studium v sobě výborně kombinuje svět práce a svět studia – každý se věnuje svému projektu, za který je placen, zároveň je zde ale velmi neformální univerzitní atmosféra, jakou znám ze studia bakalářského.

Práce samotná byla víceméně úspěšná. Technikou zvanou blister-based laser-induced forward-transfer se mi podařilo izolovat teplotně nestabilní molekuly PCBM v plynné fázi, což je výhledově důležité pro budoucí práci daného týmu. Velkou radost jsem měl ze závěrečné prezentace výsledků před ostatními členy laboratoře – jelikož mi byla na několik týdnů do velké míry ponechána volná ruka, byl jsem trochu nejistý, zda jsem třeba něco nepřehlédl a nepracoval na nesmyslech. Naštěstí se vše podařilo, z plánované patnáctiminutové prezentace se stala téměř hodinová diskuse a já měl radost, že má práce měla smysl a přispěla k něčemu většímu.

Toto léto pro mne bylo přínosné z hlediska nových dovedností a znalostí v experimentální fyzice, ale především z hlediska osobního. Pokračování v PhD studiu je pro mne nyní jasnou prioritou, předtím mne však čeká ještě jedno rozhodování. Naše fakulta umožňuje ve čtvrtém ročníku studentům absolvovat roční praxi ve firmě nebo výzkumném institutu. Zatím mám podanou přihlášku do několika laboratoří a zkušenost z léta mi velmi pomohla ujasnit si, co přesně od práce očekávám. Zážitky z prvního řádného ‚jobhuntingu‘ rozvedu někdy příště, zatím mi tedy přejte štěstí. Výsledky přijímacích řízení budou už brzy!