NA PŮLI CESTY…

Zároveň už nyní vím, že nebudu pokračovat v magisterském studiu na škole CEVRO Institut, což znamená, že mě budou čekat přijímací zkoušky a nástup na úplně novou školu. Jsem docela ráda, že jsem si tento fakt uvědomila již nyní a začala se porozhlížet po nových školách. Vím, že se chci nadále rozvíjet, dokud mám tu možnost a zároveň vím, že se chci rozvíjet v trochu odlišném oboru, než ve kterém jsem se vzdělávala doposud. Člověk by nikdy neměl zakrnět a nikdy by neměl přestat v rozšiřování svých obzorů. I to je důvod, proč bych ráda studovala jiný obor. Rozhodně to bude obor o něco kreativnější, jelikož kreativita tvoří velkou část mě samotné a vím, že tuto část dost často zanedbávám, kvůli povinnostem. Odráží se to pak zejména na mé náladě a psychickém rozpoložení, a proto chci kreativní činnost zařadit jako jednu z mých povinností. Když tak koukám po všech možných školách, podmínkách k přijetí apod., vzpomínám si na maturitní ročník. Dva roky zpátky jsem byla tak trochu ztracená, jak ve webových stránkách vysokých škol, tak v sobě samé. Měla jsem široké spektrum toho, co bych chtěla studovat a rozhodně si nevyčítám, že jsem se rozhodla právě pro toto studium, ale zároveň vidím, o kolik jsem se zase změnila.

První semestr druhého ročníku probíhal na CEVRO Institut hladce. Přišlo mi, že tak jak rychle začal, i rychle skončil, bez nějakých větších stresů a komplikací. Zkoušky se zase povedly na první pokus a předměty, kterých jsem se ze začátku děsila, mě dokonce ve finále začaly i bavit. Byl to semestr, kdy jsem byla půlku týdne ve škole, půlku týdne v práci a zbytek času věnovala mému psovi a přeci jen to byl semestr, který proběhl tak hladce. Trochu se obávám, že nyní už nebude vše tak snadné, ale cítím se být připravená na ten další. Vím, že je pro mě občas těžké soustředit se plně pouze na jednu věc (jako pro spoustu mých vrstevníků) a tak je to i jeden z mých cílů. Nebýt rozptylována sociálními médii a celým tím uspěchaným světem kolem nás.