Na pomezí druhé a třetí fáze

Dle poznatků ze sociologie jsou tyto schizofrenické pocity zcela v pořádku. Po 6 měsících života v cizí kultuře se má člověk nacházet na pomezí druhé a třetí fáze kulturního šoku – částečně frustrován ze změny prostředí, částečně přizpůsoben místním zvyklostem. A přesně tak si většinou času připadám. Avšak pokud pominu drobné neúspěchy například v podobě nepříliš uspokojivého výsledku nedávné návštěvy kadeřnictví, zapříčiněného zjevně nepřekonatelnou jazykovou bariérou, mohu průběh svého aklimatizačního procesu považovat za převážně úspěšný.

Dobře se mi daří i po stránce akademické. V tuto chvíli mám za sebou již dvě čtvrtletí a tím pádem i dvě zkoušková období. Obě pro mě dopadla nadprůměrně, z několika předmětů jsem obdržel nejlepší výsledky z celého 180hlavého ročníku, ve zbylých patřily mé známky mezi nejlepších 5 % výsledků. Ve svém předchozím příspěvku jsem se rozepisoval o předmětech z prvního čtvrtletí, nyní bych se rád zmínil o těch, které jsem absolvoval v předchozím osmitýdenním bloku. Ten se opět sestával ze tří předmětů, dva byly spíše teoretického rázu, třetí byl více prakticky orientovaný.

V předmětu Media Processes and Influences jsme se věnovali principům, na kterých funguje mediální sféra – jakými limity jsou svazováni žurnalisté a mediální producenti, co je nutné udělat pro to, aby se z události stala zpráva, která se objeví ve sdělovacích prostředcích, nebo jakou míru autonomie máme jako publikum při interpretování mediálních sdělení. Druhým teoretickým předmětem byl Key Concepts of Social Sciences, kde jsme během osmi týdnů doslova proletěli dějinami sociologie, od Marxe a Webera až do současnosti. Vzhledem k rozsáhlosti látky měl tento předmět jen poloviční počet cvičení, než je zvykem – zbylý čas jsme měli věnovat četbě téměř tisíce stránek povinné literatury. Přednášky byly standardně každý týden, pokaždé však s jiným přednášejícím, často z jiné fakulty či univerzity, vždy však odborníkem na danou užší tematiku. Posledním předmětem, který jsem v minulém čtvrtletí absolvoval, byl úvod do statistické analýzy. To sice může znít poněkud nudně, ale opak byl pravdou. Především zásluhou vynikajícího přednášejícího jsem se přesvědčil, že statistika je disciplína, která se ve svých základních principech obejde bez složité matematiky a její přínos lze ilustrovat na spoustě fenoménů z našeho každodenního života.

To, že v každém čtvrtletí absolvuji pouze tři předměty, rozhodně neznamená, že trpím přemírou volného času. Kromě četby literatury na každý týden zpravidla vycházejí jeden až dva rozsáhlejší písemné úkoly č prezentace. Průběžné úkoly tvoří na většině předmětů až 40 % celkové známky, proto se rozhodně nevyplatí jejich vypracování nevěnovat dostatečnou pozornost. Zároveň však díky nim člověk snáze zvládá držet tempo s přednáškami a není třeba vynakládat tolik úsilí na dohánění učiva v období před zkouškami.

I ve zbývajícím čase se věnuji převážně rozvoji svých znalostí – snažím se navštěvovat co nejvíce zajímavých kulturních akcí, jež jsou pořádány v angličtině a zároveň nabízejí pro studenty buď vstup zdarma, nebo výraznou slevu, díky které návštěva akce studentský rozpočet tolik nebolí. Ačkoliv kombinace těchto podmínek klade na pořadatele kulturních akcí docela vysoké nároky, i tak se mi v posledních týdnech podařilo navštívit besedu s členkami protestní skupiny Pussy Riot, debatu o autonomnosti umělců v dnešní společnosti, nebo přednášku profesora z londýnské Imperial College o tom, jak lidské vnímání (ne)umí pracovat s pravděpodobností.

Z debaty s členkami skupiny Pussy Riot

Se začátkem druhého pololetí se také uvolnilo několik zajímavých pozic ve studentských organizacích, které se věnují zejména dobrovolnictví. Přihlásil jsem se do výběrových řízení na několik z nich a v příštích několika týdnech bych se měl dozvědět výsledky. Zároveň se také těším, až bude počasí opět trochu více přát pobytu venku a jízda na kole přestane vlivem nepříjemného (proti)větru připomínat spíše jízdu na rotopedu. Stále zjišťuji, že je v blízkém okolí co poznat a co navštívit, a jelikož nejen studiem je člověk živ, nerad bych si tyto příležitosti nechal ujít.

Jaro už o sobě dává vědět i v Rotterdamu