Na pláž nebo na stáž?

Obleču se do slušných kalhot, košile a kardiganu a vyrážím do práce. Naštěstí bydlím úplný kousek. Za čtyři minuty už stojím přede dveřmi ambasády a vrátný Carlos mi přichází otevřít. Následuje klasický argentinský rituál přivítacího polibku na jednu tvář a optání, jak se mi daří. Jen se usměju, opětuji zdvořilé optání a vybíhám do prvního patra, kde už mám na stole nachystané dnešní noviny. Prolouskávám se nejnovějším děním v zemi a konečně k tomu nepotřebuju slovník.

Přečtením novin mi však denní rutina končí. Mám štěstí, že jsem na velvyslanectví, kde se mě zaměstnanci snaží plně zapojit do každodenních aktivit. Někdy pomáhám na konzulárním úseku, kde mi pan konzul vysvětluje systém udělování různých typů víz, jaké pravomoci má tento zastupitelský úřad a které dokumenty se musí poslat na ministerstvo ke schválení. Jindy se třeba dozvídám o fungování výměnných a partnerských programů univerzit. Spolu s profesorem češtiny mě také seznamují s radostmi i strastmi spolupráce s místní krajanskou komunitou. S panem tajemníkem, který je zároveň vedoucím obchodně ekonomického úseku, jsem měla možnost navštívit jednání s argentinskou komorou, která se zaměřuje na obnovitelné zdroje energie. Cílem jednání bylo zjistit podmínky, za kterých Argentina plánuje rozšířit svůj obnovitelný sektor, a předat je české firmě, která v současné době dokončuje projekt implementace solárních panelů v sousedním Chile.

Za kompletní vtažení do kariérního života ale vděčím panu velvyslanci. Hned druhý den mě přivítal otázkou „Míšo, chtěla byste jít reprezentovat Českou republiku?“ a celá má dosavadní zkušenost se nesla v podobném duchu. Seznámil mě s pracovními náležitostmi velvyslance jako psaní diplomatických nót a oficiálních blahopřání, ale také jsem měla tu čest ho doprovodit na několik koncertů, schůzek a kulturních akcí ostatních ambasád. Skrz pracovní i osobní kontakt se zaměstnanci ambasády jsem měla šanci udělat si velmi dobrý obrázek o tom, co práce v takové instituci obnáší. Upřímně jsem si před stáží ani nedělala iluze o tom, že bych si mohla prakticky vyzkoušet tak širokou škálu různorodých funkcí.

Ještě mi v Buenos Aires zbývají dva týdny, ale už teď je jasné, že stáž splnila svůj účel. Mám jasnou představu o tom, co práce na ambasádě obnáší, a jaké výhody i nevýhody jsou s ní spjaté. Dále jsem si zlepšila španělštinu, se kterou jsem teď schopna konverzovat i o složitějších tématech třeba z oblasti mezinárodních vztahů. V neposlední řadě jsem navázala kontakty s lidmi, kteří jsou kariérní diplomaté, a s kterými se snad jednou v budoucnu potkám jako jejich plnoprávná kolegyně.

Nic z toho, co jsem popsala, by ale nebylo možné bez pomoci nespočtu lidí, kteří mě podporovali při každém kroku tohoto procesu, který mě dovedl až do Buenos Aires. Od Writing Lab na Grinnellu, která mi vypilovala k dokonalosti žádost o grant na zaplacení stáže, až po moji spolubydlící, která byla největší oporou při všech napjatých situacích, mám veliké štěstí, že mě obklopují skvělí lidé. Za celou tuto zkušenost bych tedy chtěla ještě jednou poděkovat všem zaměstnancům Velvyslanectví ČR v Buenos Aires, mojí domovské Grinnell College a The Kellner Family Foundation.