Na návštěvě v Ženské knihovně

Studium v knihovně a zkoumání archivů mě začalo bavit natolik, že jsem v návštěvách nejenom školních knihoven pokračoval i poté, co jsem měl všechny zkoušky hotové. Díky tomu jsem se omylem dostal do Ženské knihovny, která čítá největší množství děl spojených s feminismem, právy a životem žen v Anglii. Ač jsem ze začátku otálel, začal jsem nakonec číst některá feministická díla. Se ženami ve vůdčích pozicích jsem se setkával již dříve, ale až četba mi otevřela oči, a uvědomil jsem si, že jsou často ženy diskriminovány, přestože jsou dle zdrojů, které jsem měl možnost přečíst, schopny vykonávat práci na stejné úrovni a ve stejné kvalitě jako muži. O tomto tématu jsem měl možnost dále diskutovat se svou lektorkou, která se o práva žen zajímá ve velké míře a hlavně o ženy, které byly a jsou ve vůdčích pozicích.

Tématika práv žen a diskriminace mě zaujala natolik, že jsem se na ni zaměřil i ve své práci na předmět zaměstnanecké právo. Při svém dalším výzkumu jsem zjistil, že právě dynamicky se rozvíjející metropolitní společnost, jako je v Londýně, si uvědomuje tuto rovnost žen. Nicméně při zamyšlení nad společností v Čechách musím říct, že stále existuje určité napětí vůči ženám v práci a česká společnost často diskriminaci žen toleruje.

Veškerý svůj čas však netrávím pouze v knihovnách a archivech, ale také aktivním odpočinkem při sportu. Ač jsem si v minulosti rád zašel do posilovny zvedat činky, nyní jsem hlavně díky řadě blízkých spolužaček našel jiné zajímavější a zábavnější aktivity, při kterých si člověk psychicky odpočine a odreaguje se.  Začal jsem pravidelně chodit na jumping a spinning a přiznávám, že se mi líbí, že cvičíme na příjemnou hudbu a ne na cinkání činek, jako je tomu v posilovně. Přes nové kamarády z těchto aktivit jsem se dostal k fitboxu, který ač možná dle názvu vypadá jako agresivní sport, je sportem nekontaktním a fyzicky dosti náročným.

Hudba, která vždycky byla určitou měrou, ale spíše pasivně, součástí mého života, je pro mne prostředníkem seznamování ses jinými kulturami. Poznávat nové kultury se mi daří díky kamarádce z Indie, která se mě snaží naučit hrát na sitár, což je nástroj zajímavý, ale hlavně komplikovaný.  Ve zbylém volném čase si rád sednu se spolužáky na kávu, a debatujeme o politice a businessu – není divu, že poslední dobou je horkým tématem blízký východ, odkud je velká část mých spolužáků a kde je politická situace dosti komplikovaná.

Co se businessu týče, založil jsem si firmu na programování a vývoj internetových řešení, čemuž se věnuji již řadu let a vidím to jako možnost zisku do budoucna. Nicméně poslední dobou mě začaly zajímat neziskové organizace, k čemuž jsem se dostal díky setkání s lidmi, které pro takovéto organizace pracují, na seminářích pořádaných agenturou Bloomberg. Inspirativním se pro mě stal Jametsi Tata a model společnosti Tata Group, která je z většiny vlastněna charitativními organizacemi. Jakožto člověk, který vyrůstal v dětském domově a viděl, jak pomoc lidí může tyto životy měnit, cítím potřebu také něco společnosti vrátit zpět. Z tohoto důvodu se zajímám o letní internship pro Oxfam, kde se hlásím na pozici spojenou s IT, protože věřím, že mé schopnosti někde mohou pomoci.