Na měsíc ve Francii

Chápu, že celé to může znít trochu úsměvně, ale zkuste se nad tím na chvilku zamyslet. Jako malé děti jsme si hráli a nic jsme neřešili. Když jakýkoliv impulz a nápad k nám přišel během hry, bezhlavě jsme jej následovali s vidinou výhry nebo nějakého posunu. Neřešili jsme nic jiného než právě hranou hru. Nyní je však potřeba vzít to, co jsme využívali jako malé děti při hraní her, a uplatnit to na jevišti. Být schopen odříkat svůj text tak, že je ve vaší hlavě, aniž byste o něm museli přemýšlet. Abyste nemuseli přemýšlet, co je další slovo, a přitom hrát hru, a je jedno jakou. Možná to zní jednoduše, ale sám jsem zjistil, že opak je pravdou.

Dalo by se říct, že celá stáž je postavená na pokusech a omylech. Dostanete zadání a buď máte pár minut na přípravu nebo jdete rovnou na jeviště a předvedete, co máte. Občas přijdete s něčím, co funguje, lidi to baví a začnou se smát. Ale jindy je to velká bída a jste bez milosti posláni zpět.

Ve škole je několik učitelů na pohyb a improvizaci, nicméně v mém srdci a hlavě zůstane pan Philippe Gauiler. Tento pán, kterému je letos již 79 let, je stoprocentní klaun a také zakladatel školy. Asi ne takový, kterého si teď představujete, v cirkuse s červeným nosem a barevnými vlasy, co dělá kotrmelce, nebo alespoň už v této chvíli ne. Je to někdo, kdo strávil celý život zdokonalováním se v tom, co tak miluje, až se nakonec stal klaunem i v životě. Za ten čas, co jsem měl šanci s ním strávit, jsem měl možnost vidět člověka, který nehraje a nepředstírá, protože se to všechno stalo jeho přirozeností a součástí každodenního života. Důležitý je také fakt, že jsem nikdy předtím neměl tak striktního učitele. Pokud byl na jevišti někdo nudný, zbrklý nebo těžkopádný, Philippe ho bez milosti poslal sednout s patřičným komentářem. Obvykle se stalo to, že jakmile nás zastavil, zeptal se spolužáků: „Myslíte si, že byl nudný anebo byl zk * * *ně nudný?“ A třída musela odpovědět. Měl ale pravdu. Vždy, když někomu něco vytkl nebo řekl, že to byla nuda, měl pravdu. Měl odvahu nám to říct přímo a nebrat si servítky. Vždy když si do nás rýpnul, řekl to tak, že jsme se nad tím zasmáli, ale později nám to začalo vrtat hlavou. Jestli náš výkon byl opravdu tak špatný, jestli má smysl hledat další cestu, anebo jsem někdy aspoň trošku vtipný?

Když budu upřímný, tak si myslím, že každý, kdo je zapálený do divadla a zvažuje, že se vydá touto cestou, by měl stáž absolvovat. Nedoporučil bych jí těm, co mají slabší povahu, protože je to velký nápor na psychiku. Neustále něco zkoušíte, neustále selháváte a je vám to neustále předhazováno. Nicméně, je to něco, co vám otevře oči, pomůže ve vašem rozvoji a práci do budoucna. Jinými slovy, jsem velmi rád, že jsem stáž mohl absolvovat, ale zároveň jsem rád, že už budu zpět ve škole, kde se zase můžu vrátit do staré rutiny a trénovat od rána do noci. Také mě čeká příprava mého sólového představení k zakončení školního roku 2022.