Mikrobiologie, aneb zlaté stránky všech mikrobů

První zkouškou byla patobiochemie, kterou jsem udělal v předtermínu, již před Vánocemi, abych měl zkouškové co nejkratší. Druhou, nejtěžší zkouškou tohoto semestru byla mikrobiologie. Nikdy by mě nenapadlo, že se budu učit nazpaměť přes 170 rozdílných mikrobů, přes bakterie, parazity a viry. Nejhorší na této zkoušce byl fakt, že v ní nebyl žádný systém, studijní materiály byly rozesety napříč učebnicemi, a tudíž se na ní naučit bylo náročnější než u předchozích zkoušek. Kromě toho jsou názvy bakterií velmi těžko zapamatovatelné, například Propionibacterium Acnes, nebo Acinetobacter Baumanii. Protože jsem se chtěl této zkoušky zbavit co nejdříve, rozhodl jsem se jít na předtermín, čímž jsem si dočasně opravdu zkomplikoval život, protože jsem skrze další testy a zápočty měl na zkoušku pouze 8 dnů, přičemž průměrná doba studia na mikrobiologii je 2-3 týdny.

Poslední zkouška, interní propedeutika, byla mým klíčem k prázdninám, a nejednalo se o tak náročnou zkoušku jako v případě mikrobiologie, nicméně se nesměla podcenit. Součástí zkoušky byla ústní část, a následně praktická část u lůžka, kde jsme od pacienta museli získat všechny potřebné informace o jeho stavu, rodině a předchozích zákrocích. Součástí praktické části bylo i vyšetření, přesněji pohled, poslech, poklep a pohmat. Na tuto zkoušku se svým způsobem nedá plně připravit, protože člověk vždy dostane jiného pacienta s rozdílnými zdravotními problémy a vyhodnocení spolu s diagnózou se vždy liší.

Zimní semestr byl předposledním semestrem před klinickou částí mého studia medicíny, a tato skutečnost mě mírně děsí, protože nejen,  že to uteklo hrozně rychle, ale také budu již brzy na denní bázi jednat s pacienty a řešit jejich diagnózy. Jsem plný očekávání a radosti, ale zároveň i strachu z toho, co přijde.