Méně času, více povinností, duševní zdraví

Na školu jsem přijela dva týdny před začátkem vyučování jako jedna z vedoucích adaptačního kurzu pro mezinárodní studenty. Čtyři dny jsme strávili přípravami a potom pět dní s našimi devadesáti mezinárodními prváky. Každý jsme dostali skupinku devíti studentů, se kterými jsme měli šanci navázat blízký vztah a sloužíme jako jejich mentoři nejen pro první dny na škole, ale taky po zbytek semestru.

Škola nám začala už na konci srpna, a i když jsem myslela, že loňské pracovní vytížení by bylo velmi těžké překonat, opak je pravdou. Pro podzimní semestr jsem si vybrala čtyři předměty: Ekonomii inovace, Stát a společnost v latinské Americe, Pokročilou španělštinu a Ruštinu.

Ekonomie inovace je jeden z vyhlášených předmětů na škole. Studujeme význam inovace pro růst zemí, debatujeme o správné balanci mezi státní politikou a inovací, zamýšlíme se nad možností řešení problémů skrz inovativní postupy a státní ochrannou vynálezů. V politologii Stát a společnost v latinské Americe porovnáváme režimy latinsko-amerického regionu, aplikujeme teorie o vedení států a hledáme příčiny jejich rozlišností a podobností. Pokročilá španělština je asi nejtěžší předmět, který jsem kdy měla. S ohledem na to, že jsem začala se španělštinou v srpnu loňského roku, tak jsem letos v listopadu dočetla své první drama. Ruština je pro mě trochu výzva, a to asi proto, že snažit se naučit slovanský jazyk skrz výklad pro rodilé mluvčí angličtiny, je často velmi matoucí.  

Letos je můj kalendář nabitý - musím balancovat práci a spoustu mimoškolních aktivit. Moje nadšení je pořád obrovské z toho, že na Grinnellu učím češtinu! Mám pět studentů, což je nejvíce ze všech jazyků, které Alternativní program výuky jazyků (ALSO) nabízí (ostatní jazyky jsou portugalština, italština, korejština, hindština a svahilština). Vytvářím online portál, na který si studenti najedou před každou hodinou, naučí se gramatiku a slovíčka a já s nimi potom třikrát týdně pracuji na reálném použití češtiny v praxi. Umí se představit, mluvit o své rodině, popsat město i školu, bavit se o svých koníčcích, co mají rádi, co jim chutná, umí dělat plány na víkend i naplánovat výlet. Mimo ALSO program pracuji pro oddělení komunikace, takže fotím na různých událostech školy, vytvářím plakáty, píšu a edituju texty pro noviny a naše webové stránky. Stejně jako loni pracuji pro oddělení technologie, kde letos navíc zaučuji nové studenty.

Tenhle týden se nese ve znamení Food Bazaaru, neboli největší akce podzimního semestru pořádané Organizací mezinárodních studentů, kterou letos vedu. Během týdne jsem jela na čtyři různé nákupy do specializovaných čínských, vietnamských, indických a mexických obchodů, abych mohla spolu s mým kabinetem získat všechny potřebné ingredience pro našich sto kuchařů, kteří připravují mezinárodní jídla pro náš každoroční gastronomický festival. Hodiny třízení zeleniny a masa, rozlévání sójových omáček a olejů, vážení mouky a koření, pěchování tašek, nekonečných kontrol a opětovných kontrol jsme včera završili a všechny ingredience předali do rukou studentů. Dneska doháním spánek, který jsem v posledních dnech zanedbávala, a zítra bude den D.

(foto: Yohee Takatsuka)

Letos pokračuji s Gourmet Cuisine Society, neboli Klubem gurmánského vaření, který jsme loni založily s mojí spolubydlící, a převzala jsem roli vedoucího Klubu extrémních sportů. Přes podzimní prázdniny jsem pod hlavičkou Klubu extrémních sportů zorganizovala týdenní výlet do Colorada, na který jsem získala podporu 3800 dolarů od naší studentské rady. Grinnell je opravdu místo, kde každá studentská iniciativa může získat potřebnou podporu.

Do konce semestru mě ještě čeká přihláška na studium v zahraničí a naplánování všech předmětů na zbytek studia. Jak se tak koukám na svůj článek, je suverénně nejdelší, který jsem napsala. Zásluhu na tom má fakt, že téměř veškerý můj volný čas věnuji školním povinnostem, práci a dalším mimoškolním aktivitám, takže mám co sdílet. Myslím si, že druhý ročník je na Grinnellu jeden z nejtěžších: studenti se na konci toho prvního můžou přihlásit do vedoucích pozic organizací, stát se členy komisí, a skok z úvodních předmětů do těch více náročných je obrovský. Proto bych se ráda připojila k Ondrovi Hajdovi a jeho zmínce o iniciativě Nevypusť duši. Sama vím, že jako na studenty na top univerzitě jsou na nás kladena vysoká očekávání a taky od sebe hodně očekáváme. Je lehké kompletně se nechat unést a zapomenout na potřebu relaxovat, oddechnout si, nebo si třeba zasportovat. Mentální zdraví je záležitost, na kterou je kladen velký důraz na amerických školách, a i když mi to loni přišlo zvláštní, mít přestávku od učení, kdy si člověk může jít hrát třeba se štěňaty je něco fantastického. Velký palec nahoru organizátorům kampaně za představení tohoto tématu v Česku!