Medicína aneb šrotit, šrotit a šrotit

První týden jsem odstartoval se zápalem a plný očekávání. Měl jsem před sebou mnoho úvodních přednášek z předmětů, na které se tento rok zaměřím, tedy z anatomie, histologie, biofyziky, latiny a první pomoci. Dále jsem se také seznámil se zbytkem svého kruhu, tedy s lidmi, se kterými následující rok (a doufejme, že i ty další) strávím a byl jsem překvapen množstvím Slováků na této fakultě.

Tento týden společně s tím následujícím by se navíc daly označit za týdny ve znamení chaosu, protože si nikdo nebyl jistý kam kdy jít, v kolik hodin mu začíná přednáška či cvičení a co vše je potřeba k dané lekci. Na druhou stranu jsme se alespoň proběhli mezi jednotlivými budovami fakulty. Po pár pozdních příchodech a “zkratkách” jsem však terén úspěšně zmapoval a začal chodit včas.

V rámci univerzitního ubytování jsem si prozatím vybral kolej 17. listopadu. Nejdříve jsem si myslel, že jsem udělal chybu, protože většina mých spolužáků bydlí na koleji Kajetánka, která se nachází v Dejvicích, avšak po porovnání doby nutné k cestě do školy jsem usoudil, že jsem si lepší kolej vybrat nemohl. Na rozdíl od mých spolužáků mi cesta trvá kolem 20 minut, zatímco jim se mnohdy natáhne až na 40.

Přizpůsobit se vysokoškolskému životu pro mě nebylo úplně jednoduché. Zásadní výzvou bylo brzké vstávání, protože jsem byl doposud zvyklý učit se do noci a vstávat později. To bohužel na univerzitě už nejde, protože většina povinných cvičení začíná před osmou hodinou. Musím ale hrdě přiznat, že po měsíci jsem své vstávací schopnosti znatelně zdokonalil. Mezi další menší změny pak patřilo i například to, že jsem si musel začít sám vařit. S tím jsem ale doposud problém nikdy neměl, a tak asi ani není potřeba mluvit o výzvě.

Očekával jsem, že budu mít na medicíně hodně práce, tudíž jsem se předem psychicky připravil na bezesné noci, které se již na konci prvního týdne staly skutečností. Probíraná témata jsou rozsáhlá a člověk musí trávit mnoho hodin nad učebnicemi, aby porozuměl látce, či si ji zapamatoval. Avšak i přes náročnost studia zůstávám (zatím ještě stále) pozitivně naladěn, protože pevně věřím, že medicína je to, čemu se chci v budoucnu věnovat, a udělám pro to vše.