Magisterské studium, Reed Smith a lidská práva

Veřejné mezinárodní právo mě zaujalo natolik, že jsem se rozhodla v jeho studiu pokračovat na magisterské úrovni. Značnou část semestru jsem tedy strávila psaním přihlášek a sháněním referencí od bývalých profesorů. Nyní už zbývá jen čekat na výsledky, které bych měla obdržet v lednu. Přestože se těším na Vánoce, svátky budu trávit psaním eseje do soukromého mezinárodního práva, která se týká Brexitu a disertace, jejíž první draft bych měla odevzdat do konce února.

Tento týden jsem se účastnila stáže spolu s několika dalšími studenty z Queen Mary v mezinárodní firmě Reed Smith, jejíž kanceláře se nachází v centru Londýna. Stáž byla organizovaná ve spolupráci s britskou lidskoprávní organizací Liberty. Protože lidská práva představují jednu z oblastí, které bych se ve své kariéře chtěla věnovat, vážím si toho, že jsem mezi vybranými studenty. Liberty dostává každý rok tisíce dotazů od lidí, kteří chtějí vědět, jakých práv se mohou domáhat a jestli byla v dané situaci porušena. Časté jsou zejména dotazy o pravomocích policistů vůči demonstrantům. Jedno z předsevzetí Liberty je odpovědět na každý dotaz, který obdrží.

Každý student má za úkol odpovědět na jeden takový dotaz. Ve firmě se každý z nás sešel s jedním právníkem z Reed Smith, který nám dal rady, jak postupovat při psaní odpovědi a na jaké právní otázky vyplývající z dotazu se zaměřit. Můj dotaz se týká registru sexuálních násilníků a jeho kompatibility s lidskými právy, konkrétně zákonem, který do britského práva inkorporuje Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv. Náplň mého víkendu je tedy jasná, neboť do týdne musím odevzdat svoji vypracovanou odpověď právníkovi z Reed Smith. Také se přiblížil termín odevzdání první kapitoly mé disertace, takže listopadové období deadlinů opět dostálo své pověsti.

Dnes mi ale do pokoje doléhá zvuk deště a saxofonu z ulice a všechny deadliny se zdají méně hrozivé. Jako obvykle, když prší, piji čaj s mlékem a u jídla si udělám čas na čtení literatury, která nemá s právem nic společného. Tentokrát je to Vosí továrna od Iaina Bankse, kterou i přes její pochmurnost a morbiditu mohu jen doporučit.