Má první náležitá pracovní zkušenost

Když jsem narazila na inzerát vystavený naší studentskou radou SRC, a sjednala si schůzi s konzultantem, byla jsem velmi natěšená chopit se příležitosti a přihlásit se na místo člena dobrovolnické skupiny. Nabídka se týkala programu tzv. „Nightline“, studentské telefonní linky provozované v noci. Po pár týdnech čekání jsem se dočkala odpovědi na mou žádost, a nyní jsem pozvaná na zaučování.

O čem tedy píši? V podstatě účel této práce je pomáhat studentům, kteří nás kontaktují přes telefon. Studentský život není vždy jednoduchý, takže někteří studenti mohou mít potřebu sdílet své obavy, problémy, dotazy a pocity s někým, kdo by jim naslouchal, nebo je nějakým způsobem nasměroval k řešení. A i když si říkáte, že na takové věci by měli postačit přátelé, občas tomu tak ve skutečnosti není; občas je potřeba vyhledat lidi, kteří například více rozumí dané problematice, a kteří dovedou dotyčnému lépe poradit. Někteří studenti se mohou cítit osamělí, a tak mohou zavolat jen tak pohovořit si, ale jiní mohou volat i z finančních, vztahových a studijních důvodů. Právě my jsme tady pro ně, když neví, na koho jiného by se obrátili.

Tuto pozici jsem si nevybrala jen proto, že je velmi zajímavá, ale také proto, že studuji již druhým rokem, a tak jsem pomalu „nucena“ přemýšlet konkrétněji o mé kariéře, která by mě uživila. A tak se pokouším rozšířit si potenciální možnosti uplatnění, a také nějak vystoupit z davu. I když mě vždy uchvacovala lidská mysl a síla psychologie, můj primární důvod zájmu o práci v odvětví psychologie je chtíč pomáhat lidem tím, že porozumím jejich skutkům a emocím, a to pak budu moci uplatnit. Tato dobrovolnická práce podpoří můj zájem, rozšíří mé znalosti a umožní mi přiblížit se mému snu. Chci tady být pro lidi, kteří potřebují a hledají pomoc. Touto cestou budu o krok blíže k lepší budoucnosti.