Londýnské jaro

Ovšem i jednolité počasí a neměnné prostředí dokáže člověka občas překvapit. Tak například na začátku ledna se mi skýtal z okna mého pokoje výhled na bohatě rozkvetlou třešeň a v půli února se Londýňané dočkali ojedinělé události za poslední dva roky, kdy celý den padaly velké sněhové vločky (nutno podotknout, že ani takové exotické počasí mě neodradilo od praktikování parkouru okolo Waterloo :)

Imperial aplikuje heslo „Play hard, work hard“ a tak zkouškové období záhy vystřídal známý cyklus přednášek a laboratoří. Tento trimestr jsem ve fyzikálních laboratořích vytvářela kvantové tečky ze selenia a kadmia, které absorbují v UV-VIS, takže vzorky hrály všemi barvami. Vzhledem k tomu, že většina chemických experimentů zahrnuje manipulaci s látkami, které jsou bezbarvé nebo bílé, moc jsem si tuhle změnu užila. Už mě čekají poslední syntetické laboratoře, a pak už nebudu muset do organických laboratoří tenhle rok vkročit! Ne, že bych byla proti organické syntéze zaujatá, ale právě si připravuji risk assessment formulář k jednomu experimentu, ve kterém je snad každá použitá chemikálie vyhodnocená jako škodlivá, dráždivá, vysoce hořlavá a občas mutagenní… Samozřejmě, že s těmito látkami pracujeme bezpečně, ale musím se přiznat, že k nim mám velký respekt.

Členové Czech-Slovak society také úspěšně přečkali zkouškové období a už dvakrát jsme se sešli na herní/filmový večer. V porovnání s prvním trimestrem je účast Čechů opět slabší. Na poslední akci přišlo mnoho lidí, ale já jsem byla jediný přítomný Čech. Nejvýznamnější událost proběhla koncem ledna - International Food Fair, při kterém jsme v univerzitní kuchyni uvařili halušky s brynzou a poté jídlo prodávali, a dali tak Imperial studentům možnost doslova ochutnat cizí kulturu.

Jelikož jsem na studijním programu „Chemie s výzkumem v zahraničí“, nastal čas si vybrat univerzitu, kde chci pracovat na mém závěrečném projektu. Existuje seznam partnerských univerzit, které mají s Imperial dohodu, že si „vymění“ studenty. Výměna musí obvykle být oboustranná, tj. studenti z Imperial jsou vysláni na partnerskou univerzitu a stejný počet studentů přijde k nám. Standardně se vybírá tedy z tohoto listu, ale studenti se mohou pokusit o navázání nových kontaktů. Mě osobně velice zajímá grafen a australská kultura, a proto jsem se rozhodla spojit s univerzitou, která nebyla na seznamu – The University of Adelaide. Věřila jsem, že člověku stačí iniciativa a nadšení pro věc, a pak není nic nemožné. Bohužel jsem se mýlila. Poté, co jsem si na The Univerzity of Adelaide našla supervizora, který by mě rád uvítal ve svém týmu, vybrala projekt (použití grafenu jako stavebního materiálu) a univerzita byla ochotná výměnu uskutečnit, musela jsem plány změnit. Byrokracie týkající se navazování kontaktů s Imperial by trvala příliš dlouho, takže by se to do mého potenciálního odjezdu nestihlo. Tak se nyní hlásím na Emory University v USA a v záloze mám ještě ETH Zürich, nebo zkrátka zůstanu v Anglii.

Zima je vyčerpávající období, a to nejen v Londýně. Před týdnem jsem jela domů z kampusu a vzala to zkratkou přes hřbitov Brompton. Mezi náhrobky vykukovaly žluté hlavy narcisů a chodníčky byly olemované záplavou krokusů. Jasný znak, že londýnský apríl končí a přichází skutečné jaro. Je tu a s ním i nová energie a nadšení do studia.