Léto je za dveřmi

Už je to měsíc od té doby, co začal druhý semestr. Za sebou už mám jednu práci, ve které jsem měl za úkol se postavit do role britského diplomata v Zimbabwe a připravit referát pro delegaci z britského parlamentu, která plánovala oficiální návštěvu v Zimbabwe. Forma tohoto zadání byla zkopírována přímo ze stránek britského ministerstva zahraničí.

Tento semestr mám v programu tři předměty: Power, Conflict and Development in Africa, Intelligence and International Security, a Age of Propaganda: International Politics and Mass Persuasion in the Twentieth Century. Na tyto předměty jsem se těšil už od září. Shodou okolností z 6 předmětů, které jsem si vybral ve 2. ročníku, mi 3 nejoblíbenější dali do druhého semestru. Kdybych objevil stroj času, strašně rád bych šel do minulosti a navštívil sám sebe ve Frýdku-Místku na Základní škole národního umělce Petra Bezruče a řekl bych malému Davidovi, ať nevěší hlavu, že v budoucnosti příjde doba, kdy budu do školy chodit rád, že se dokonce budu do školy i těšit a ‘domácí úkoly’ psát s nadšením.
 
S měsícem březnem přichází do Aberystwyth i rapidní změna počasí. Ranní mlhu střídá slunce,  a jakmile na teploměru udeří  11°C, otužilí Keltové oprašují kraťasy, žabky a sluneční brýle. Pláž se pomalu plní tak, že si rackové už ani nemají kam stoupnout. Březen je ale velmi prohnaný měsíc. Studenti konečně opouštějí domovy, ulice jsou přecpané prodejními stánky a zmrzlina se točí na každém rohu. Problémem ale je, že březen je také měsícem všech psaných prací v druhém semestru a dovolím si mluvit za všechny studenty, když řeknu, že je to nadmíru těžké se soustředit na výzkum a psaní, když je venku tak krásně. Každopádně nesmíme zapomínat, že povinosti jsou přednější, a tak slunce za okny musíme přijmout spíše jako motivaci než rozptýlení.