Kvašení

Často se mi stává, že věci odkládám nezdravě dlouho. Třeba karanténní klišé, pečení domácího chleba. Odpočítával jsem vlny pandemie. První.. Druhou… Až u konce třetí vlny jsem se rozhodl, vzal si od kamarádky trochu kvásku a dal se do toho. A výsledek? Chleba mi moc chutná a legitimizoval se mi tím všechen ten čas, strávený přemýšlením o chlebu.

No a co si z toho odnáším? Do budoucna chci tenhle proces zkrátit a věci tolik neodkládat. Pokusil jsem se nabytou zkušenost hned aplikovat a udělal jsem si list toho, co už dlouho odkládám.

Plánoval jsem nahradit práci v kavárně doučováním. Dělat kávu mě sice baví, ale přestalo to být udržitelné v kombinaci s množstvím současného učiva.

Napsal jsem spolužákům, kteří si letos založili v Edinburghu společnost na tutoring, jestli nehledají někoho na matematiku.

Ze začátku dost bolelo rozpomenout se na středoškolskou látku. Jako kdybych měl starý kvásek a moje (mozkové) těsto ne a ne kynout. Přes počáteční potíže mě to ale začalo bavit a myslím, že to je skvělý způsob jak si při studiu přivydělat.

Velice užitečné mi přitom jsou i zkušenosti z mé předloňské stáže, při které jsem učil fyziku na střední škole v Londýně.

Plánovat vyučovací hodiny je super, řešit při nich příklady bez toho, abych si s nimi musel hodiny lámat hlavu taky. Nejlepší ze všeho je, když se mi podaří něco vysvětlit a vidím na očích studenta, že daný problém pochopil. Je to jako konečně vyndat čerstvě upečený chleba z trouby.

Kvašení