Kouzlo malého

Stejně vzdálená mi připadá chvíle, kdy jsem před měsícem vstoupil do seminární místnosti, v níž jsem se poprvé setkal s ostatními studenty bakalářského programu mezinárodních vztahů. Ten pocit si už nepamatuji přesně, ale byla to směs očekávání, trocha nervozity a vzrušení, že konečně začíná něco opravdu nového. S pouze dalšími třiceti čtyřmi lidmi v místnosti jsem si připadal jako v o něco málo větší a starší školní třídě.

Po měsíci vím, že onu skupinu je nutno popsat spíše jako „velikou rodinu“ než školní třídu. Abychom se lépe poznali, byl zorganizován seznamovací víkend mezi pískovcovými skalami Saského Švýcarska. Byl to krásný zážitek, ale seznamování již nebylo třeba. Již během prvního týdne jsme se vzájemně zvali na jídlo, do divadla, na koncerty, do kině a oslavovali společně narozeniny. Teď, když nás tíží váha stránek a knih, které bychom už měli umět nebo mít přečtené, už se scházíme jen občas. Přesto se však čas od času scházíme na kafe nebo večeři v našich domovech, kam zveme ostatní spolužáky.

Na seznamovacím víkendu. Všichni studenti prvního semestru bakalářského programu „Internationale Beziehungen“ na Technické universitě v Drážďanech 2013.

„První semestr je úvodem do metodologie“, řekl nám profesor na začátku úvodní přednášky. Po měsíci jsem pochopil, co tím měl na mysli. Máme přednášky a semináře od statistiky a ekonomie přes teorii empirického sociálního výzkumu a politické systémy, až po těžiště v metodologii práva a několika dalších úvodů do práva. V každém předmětu se zabýváme podobnými problémy z jiné perspektivy. Po měsíci ale začínají pojmy dávat smysl a zapadat do sebe.

Město Drážďany

Drážďany mají kouzlo malého města s krásným historickým centrem. Pro většinu studentů je město pouhou osou mezi dvěma hlavními body, kde tráví většinu svého času: Prvním je universitní kampuse, který se nachází na jih od centra. Druhým Nové město (Neustadt), které se nachází v severní části města, na druhé straně řeky Labem. Neustadt je městská část, v níž se odehrává většina studentského života – je tu mnoho malých kaváren a barů, můžete si tu dát nejlepší kebab ve městě. O příjemnou náplň večera se zde zaslouží mnohá alternativní divadla a hudební kluby, jež uspokojí vkus každého návštěvníka. V kultovním kulturním podniku jménem Scheune (stodola) se například v neděli k večeru schází studenti, aby společně shlédli legendu německého seriálu: kriminálku „Tatort“.

Když jdu po „Pražské“ ulici slyším každé 3 minuty někoho mluvit česky a připadám si jako bych z rodné Prahy neodjel. Poté si vzpomenu, že jdu na večeři se čtyřmi spolužáky pocházejícími ze čtyř různých států světa, mluvícími dohromady alespoň 5 rozdílnými jazyky. Můžu se spolehnout, že budou podávány například peruánské, egyptské nebo keňské speciality, protože tři z těchto studentů po maturitě strávili rok pomocí v nějaké ze zemích třetího světa. Skoro bych zapomněl dodat, že dva z oněch čtyř jsou členy politické strany – tak aktivní zájem o veřejné dění by člověk mezi dvacetiletými v Čechách těžko pohledal. Proto mi nakonec jednoduše dojde, že v Praze již nejsem.

Mnoho let na gymnáziu a celé letošní léto jsem se tolik těšil, až konečně začne studium a z něho plynoucí nový život. A až při psaní tohoto příspěvku jsem zjistil, jak rychle se vše semlelo. Vklouzl jsem do studia zcela přirozeně, dokonce bez toho abych si všiml, že jsem v něm až po uši.