Konečně medicína – se vším všudy

V minulém blogovém příspěvku jsem shrnul hlavní úspěchy svého bakalářského studia, které jsem zrovna úspěšně završil, a článek jsem uzavřel informací o tom, že se hlásím na školy medicíny v USA, zatímco pracuji ve výzkumné laboratoři kmenových buněk doktora Hynka Wichterleho na Kolumbijské univerzitě. To bylo v červenci roku 2014.

V tu chvíli jsem měl již odeslány přihlášky k českým nadacím (konkrétně The Kellner Family Foundation a Bakala Foundation), u nichž jsem se tímto hlásil o stipendium na medicínu. Ve skutečnosti se jednalo o můj již druhý pokus k získání stipendia na má lékařská studia u těchto nadací – na podzim roku 2013 jsem byl po osobních pohovorech u Bakala Foundation nakonec neúspěšný. Svou snahu jsem ale nevzdal a rozhodl se přihlášky, tentokrát obohacené o mé závěrečné výsledky z bakalářského studia i zkoušky MCAT, odeslat znovu.

Jen pár dní nato jsem pak odeslal i přihlášku na celkem 19 škol; průměr je okolo 14 na aplikanta. Jelikož přijímací proces na medicínu je v USA zejména pro zahraniční studenty nesmírně kompetitivní (jak jsem to ostatně popsal v jednom ze svých předchozích příspěvků), chtěl jsem své šance takto zvýšit. Pět z těchto přihlášek bylo na tradiční programy medicíny (čtyřleté s titulem MD), zbylých 14 pak na programy MD-PhD, tedy kombinované vědecko-medikální (osmileté). Během léta jsem poté postupně obdržel a vyplnil i sekundární přihlášky ode všech těchto 19 škol, což znamenalo, že jsem splnil veškeré formální požadavky pro jejich programy – nekonečně vyčerpávající čekání na pozvánky na osobní pohovory tím ale jen začalo.

Mezitím jsem byl již ovšem vybrán do druhého kola výběrového řízení obou výše zmíněných českých nadací, pročež jsem se v krátkém časovém rozmezí na podzim minulého roku zúčastnil jejich osobních pohovorů v Praze. Díky mým dosavadním akademickým výsledkům a jejich důvěře v můj potenciál jakožto budoucího lékaře-vědce mi byla nadacemi The Kellner Family Foundation a Bakala Foundation udělena částečná stipendia ke studiu medicíny a biomedikálního výzkumu v USA, za což jsem obrovsky vděčný.

Tou dobou mi také začaly přicházet již první pozvánky k přijímacím pohovorům, kterých jsem nakonec absolvoval celkem 9. Každý z těchto pohovorů znamenal cestu (ať už vlakem, autobusem či letadlem) do dané školy nejméně na dva dny (MD-PhD pohovory jsou ale většinou třídenní) a zahrnoval schůzky s profesory a vědci působícími na těchto univerzitách, prohlídky školních areálů a přenocování na kolejích se studenty. Školy, na kterých jsem se pohovorů zúčastnil, reprezentovaly světová jména jako Johns Hopkins University, Yale, Dartmouth, Vanderbilt nebo Cornell. Všechno toto cestování s pohovory bylo neuvěřitelně vyčerpávající jak mentálně, tak fyzicky, ovšem na druhou stranu i velmi obohacující a naučné – především na osobní setkání s Dr. Pomahačem během svého pohovoru na Harvardu rozhodně nikdy nezapomenu. Navíc každá pozvánka na osobní pohovor pro mě znamenala velkou osobní satisfakci i stvrzení správnosti mého dřívějšího úsilí.

Pozdější čekání na výsledky přijímacích řízení pak bylo neméně náročné, ovšem dočkal jsem se: Byl jsem přijat na osmiletý program MD-PhD na Geisel School of Medicine at Dartmouth, kde jsem také nastoupil na podzim tohoto roku. Nejdříve zde absolvuji první dva roky medicíny, poté strávím 4 roky biomedikálním studiem a psaním diplomové práce završené titulem PhD, a poté dokončím školu medicíny dalšími dvěma roky docházky a titulem MD. Jako je to v případě většiny programů MD-PhD v USA, bylo mi zároveň od univerzity uděleno plné stipendium na trvání celého studia. Náklady, na které toto stipendium nestačí, jsou pak pokryty příspěvky od nadací The Kellner Family Foundation a Bakala Foundation. Toto přijetí považuji za jeden ze svých největších dosavadních úspěchů vůbec a jsem velmi vděčný jak mé škole, tak i zmíněným nadacím za jejich neustávající podporu a důvěru v můj osobní potenciál.

Na Geisel jsem právě dokončil svůj první trimestr. Ač jsem se kvůli té vší práci ještě ani neměl možnost pořádně porozhlédnout po Hanoveru a stále si nejsem jistý, zda jsem již potkal každého ze svých 91 spolužáků, s radostí se můžu pochlubit skvělými výsledky dosaženými ve všech hodnocených předmětech: Anatomii, Histologii, Fyziologii, Biochemii a Zdravotnictví. Práce a získané vědomosti z tohoto jediného trimestru se dají co do množství a složitosti jen těžko srovnat s jakoukoli z mých předchozích akademických zkušeností, a tak jsem rád, že si stále držím velmi obstojné hodnocení i v takto úzce selektivním kolektivu.

Závěrem chci zdůraznit, jak moc si vážím podpory nadací The Kellner Family Foundation a Bakala Foundation. Jejich pomoc pro mě v žádném případě není samozřejmá (o čemž jsem se ostatně osobně přesvědčil při své neúspěšné žádosti o stipendia v roce 2013) – ovšem má tvrdá práce a vytrvalost očividně nezůstává bez povšimnutí. Tato podpora mi pomáhá nejen při mých studiích, ale pravděpodobně hrála důležitou roli i při mém přijetí samotném, což ji činí o to cennější.