Konec jedné kapitoly

Po škole mám v plánu vrátit se do Česka a několik let tam zůstat, alespoň dokud nezjistím, kam bych chtěl dále směřovat. Teď, když už mám tuto životní kapitolu téměř za sebou, se mohu zamyslet nad zásadní otázkou – stálo to všechno za to?

Buďme upřímní, žít několik let v cizí zemi a zanechat za sebou přátele a rodinu není vůbec jednoduché. Zabydlet se v takové zemi jakbysmet. Toto studium není ani se štědrou podporou nadace vůbec levnou záležitostí a jsou to přece jen (nejméně) čtyři roky strávené v instituci vyššího vzdělávání oproti třem v Česku. Člověk je na dlouhou dobu vykořeněn ze své rodné kultury a přesunut do oblasti, kde se nikdy nemusí tak úplně cítit “doma“.

Ale navzdory všem těmto překážkám, navzdory tomu, že jsem nakonec učinil rozhodnutí zde po škole nesetrvat, musím říct ano. Stálo to za to.

Jistě, mohl jsem vystudovat podobný obor doma a byl bych na tom z hlediska vědomostí přibližně stejně. Ale celé tohle skotské dobrodružství ze mě udělalo v mnoha ohledech lepšího člověka. Nabral jsem zkušenosti, které bych v Česku nezískal. Poznal jsem lidi, které bych u nás jen těžko našel. Byl jsem nucen překonat překážky, na které bych ve své rodné zemi nenarazil. Stal se ze mě samostatnější, zodpovědnější, sebevědomější a více empatický jedinec. Jsem teď schopen zvládat různé životní situace s větším klidem a jistotou. To všechno plyne z vědomí, že se mi povedlo něco skutečně obtížného – vytvořit si několikaletý plán a pak se jim řídit až do cíle. A tohle vědomí je něco, co mě bude provázet po zbytek života, nehledě na to, kam mě vítr zanese.