Konec druhého školního roku

Nejsem si úplně jistý, jestli jsem zažíval takový pocit po svých prvních zkouškách na univerzitě, ale od okamžiku dopsání posledního testu v květnu mám zvláštní pocit klidu a míru.  Najednou si začínám všímat věcí, které jsem neviděl a užívat si třeba jen posezení na zahrádce. Objevil jsem tak i místa, o kterých jsem netušil, že v Exeteru jsou.

Také jsem se během prázdnin trochu vrátil ke sportu a k volejbalu přidal squash, což se projevilo na chození do schodů a zdolávání našeho univerzitního kopce (hory?) – tentokrát to jde s úsměvem. Tedy pokud zrovna neprší. Jen mě mrzí, že se mi nepovedlo zařídit nějakou krátkodobou brigádu.

Zítra nasedám do letadla směr Praha, kde by mě mělo čekat pár dní strávených s rodinou a přáteli a poté, pokud zvládnu včas vše doladit, bych měl vyrazit na rok k protinožcům. Držte mi tedy palce a já vám za odměnu popíšu jaké to je psát hlavou dolů nebo plavat se žraloky, prostě jaké to je být Australanem.