Jsem zpět v Oxfordu a nevypouštím duši

Školní rok 2015/2016 jsem nestrávila ve škole, protože se mi zhroutilo duševní zdraví. Vrhání se do workoholismu plnou parou mi z dlouhodobého hlediska vážně uškodilo. Přestávala jsem se soustředit, spát, zvládat jakýkoliv stres a fungovat jako normální člověk. Před začátkem druhého školního roku jsem dostala diagnózu panické poruchy a pro jednou jsem se rozhodla soustředit jen a pouze na svou pohodu a klid. Netušila jsem, co budu celý rok dělat, ale nakonec to bylo nejlepší rozhodnutí, co jsem kdy učinila.

Krom toho, že jsem rok strávila léčbou a terapií, jsem s kamarádkou založila kampaň Nevypusť duši, která se zaměřuje na prevenci a destigmatizaci duševních onemocnění. Tato činnost mě dovedla až k práci v Národním ústavu duševního zdraví, což byla úžasná osobní i vědecká zkušenost. Pokud se chcete dozvědět více, můžete kampaň najít na Facebooku nebo si přečíst tento článek: http://zpravy.idnes.cz/cesty-vzhuru-tereza-ruzickova-nevypust-dusi-panicke-ataky-p4s-/domaci.aspx?c=A160902_140335_domaci_mcn

Hlavním sdělením tohoto příspěvku má ovšem být to, jak se mi daří teď. Naštěstí můžu říct, že se momentálně mám moc dobře. V říjnu jsem znovu nastoupila do druhého ročníku Experimentální psychologie, s novým nadšením a úplně jinou životosprávou. Spím, jím, těším se z toho, že tu jsem, a netrávím tolik času perfekcionismem a přehnaným tlakem na výkon. Stále miluji svůj předmět a chtěla bych strávit kariéru zkoumáním lidské mysli. Už ale stoprocentně vím, že tomu zdraví neobětuji.