Jízda

Co se školního života týče, studium, jak se mi připomíná, kdykoliv potkám inženýry, mě sice zaměstnává, ale nikoli smrtícím způsobem, takže jsem si naložil na bedra několik aktivit. Dělám něco málo pro místní satirický magazín, podařilo se mi dostat do soutěžního týmu společenských tanečníků, učím se improvizaci ve skupině pod vedením zkušeného herce-studenta a jsem v marketingovém výboru místní Asociace mezinárodních studentů. Když se k tomu týdně přidá ještě něco málo placených výzkumných studií, pomocí nichž si bez závazku přivydělávám, je můj rozvrh docela nabitý. Už jsem zažil i týdny, kdy jsem opravdu stíhal tak akorát jídlo, spánek a studium.

Jedním ze specifik našeho trimestrového systému je, jak strašně rychle utíká. Opravdu, mám pocit, že jsem nastoupil tak tři týdny zpátky a to už jsou skoro vánoce.

Co se usídlování týče, zvěsti, které zaslechnete o tzv. "culture shock", jsou do jisté míry pravdivé a připravit se na ně psychicky moc nedá, a to ani tehdy, když vám někdo onen šok předem popíše. Zkrátka Američané mnohem déle zůstávají na povrchu a stát se jejich opravdovými přáteli, tedy dostat se do fáze, kdy s vámi počítají, když něco plánují apod. není úplně jednoduché.

Výzvy tedy existují, jak studijní, tak společenské, ale praní se s nimi je zatím opravdový zážitek a já mohu být jen zvědav, jak se to všechno vyvine dál.