Ještě nekončím!

Upřímně jsem se po prázdninách už nemohla dočkat, až mi začne škola a s ní i ten obvyklý koloběh. Teď už se zase těším na prázdniny, protože se mi pomalu začíná točit hlava… Předměty, které mám tento semestr, jsou výzvou jednotlivě, já jich mám šest takových najednou. Dostala jsem také možnost podílet se na překladu jedné psychologické učebnice z angličtiny do češtiny. Říkala jsem si, že to nebude nic těžkého, anglicky se domluvím, česky taky a když to spojím, tak to nemůže být taková věda. Ale teď už chápu, proč se na překladatelství studuje tolik let. Je to věda! Jenom nadpis jsem překládala několik dní, ptala jsem se minimálně osmi lidí, jak by výraz „Illustrative Case Reports“ přeložili a dostala jsem osm různých odpovědí plus tu mojí. Jak byste si s tím poradili vy?

Ale aby to nevypadalo, že se jen trápím, chtěl bych se s vámi podělit o zážitek z jednoho nedávného experimentu. Na konci října k nám do Prahy přijela skupina studentů psychologie z USA, kteří právě studují semestr v Dánsku (je to dostatečně zamotané?). Přijeli sem zopakovat experiment z oblasti pozitivní psychologie, který již prováděli v Kodani. Slyšeli jste o někdy o tom, že lidem udělá daleko větší radost, když udělají něco pro ostatní než pro sebe. Chcete-li se cítit šťastní, vezměte poslední stovku, co se vám krčí v peněžence, a kupte bagetu bezdomovci (jehož existence je vám stejně volná, jako budou kalhoty, když místo sobě budete kupovat bagety bezdomovcům).

My jsme experiment prováděli následovně: rozdělili jsme se do menších skupinek, do každé skupinky jsme dostali 300 Kč (nic extra říkáte si…). A měli jsme za úkol je jakkoliv utratit za druhé, myšleno cizí lidi, které náhodně potkáme na ulici. Trochu jsem se obávala reakcí lidí, neboť v tu dobu byly v plném proudu koblihové a jiné kampaně. Vyrazili jsme tedy na Náměstí Míru, kde jsme pozvali na zmrzlinu maminku s dětmi. Když se paní chystala zaplatit, přistoupila jsem k pokladně a řekla, že za ní útratu ráda zaplatím. Byla nadšená a nevěděla co říct, pak jsme jen pozorovali, jak se směje a dětem říká, od koho mají tu zmrzlinu. Radost byla evidentní. Pak jsme tento postup zopakovali znovu, jen místo rodilé Češky nabídla útratu zaplatit rodilá Američanka. Všimli jsme si, že v tomto případě byli lidé více rozpačití kvůli jazykové bariéře a nevěděli přesně, o co se jedná.

Za zbylé peníze jsme koupili několik květin a náhodně je rozdávali. Největší překvapení ale nastalo, když jedna z Američanek dala květinu mladému klukovi. Usmíval se, měl radost, poděkoval a odešel. Po chvíli se ale vrátil a v ruce držel krabici ruměnek a dával nám je se slovy, že jsou to typické české sušenky (nevěděl, že ve skupině je jedna Češka, tak se snažil navázat anglickou konverzaci) a že jsme mu udělali radost, tak se rozhodl udělat radost on nám. Posadil náš experiment na vyšší úroveň.

Nicméně, dobré skutky lze dělat i bez utrácení. Vždyť není nic snadnějšího než pomoct starým lidem do tramvaje, uvolnit jim místo, aby si mohli sednout (tato samozřejmost bohužel již samozřejmostí není), pustit lidi ve frontě, nechat v regálu poslední zlevněný olej, pro který si babička přijela přes celé město, a tak dále. Zkuste sami ve svém každodenním shonu provést pár dobrých skutků a můžete pozorovat, co to s vámi udělá. Já osobně jsem se po tomto experimentu radostí a energií, která ve mně byla, málem rozsvítila.