Křest

Jakou roli v životě vědce hraje dědeček v montérkách a jak se „vědecky“ vybírá školka

Křest

Šestnáctka vědců a vědkyň vás v nové knize Věda je odvaha vezme do svého světa – do laboratoří a pracoven, kde se rodí nápady, které mění svět. Své příběhy ale sdílí jinak – „Bez frází“, díky čemuž poznáte jejich osobní motivace i překážky, kterým musí čelit.

„Věda je odvaha. Odvaha pustit se do neznáma, na spletitou a dobrodružnou cestu k poznání. Odvaha čelit výzvám a jít proti proudu. Odvaha ptát se proč. Odvaha říci nevím a snažit se najít odpověď.“ Těmito slovy začíná předmluva nejnovější knihy z edice Bez frází, kterou napsala naše vědecká redaktorka Pavla Hubálková.

Projekt Bez frází vznikl v roce 2016, kdy prostřednictvím autentických a otevřených rozhovorů s českými sportovci a sportovkyněmi přibližoval lidskou stránku sportu, která bývá skryta za medailemi a pokořenými rekordy. Příběhy jsou často psány v první osobě a poskytují hlubší vhled do života a kariéry sportovců, což čtenářům umožňuje lépe pochopit jejich motivace, oběti a zkušenosti.

„S knihou Věda je odvaha jsme se poprvé vydali mimo hranice sportu, ale podstata jednotlivých příběhů zůstává. Výjimeční lidé vypráví o svých radostech i strastech tak, aby se mohl inspirovat opravdu každý,“ říká jeden z autorů František Suchan.

„Je skvělé, že se tým Bez frází rozhodl vydat mimo oblast sportu, které se až dosud výlučně věnoval, a dát prostor těm, kteří sice nesbírají olympijské medaile, ale posouvají lidské vědění v přírodních vědách, medicíně nebo objevování vesmíru,“ uvedla na křtu knihy Věda je odvaha Tereza Bůžková, ředitelka Nadace The Kellner Family Foundation, která vydání knihy finančně podpořila.

Je skvělé, že se tým Bez frází rozhodl vydat mimo oblast sportu, které se až dosud výlučně věnoval, a dát prostor těm, kteří sice nesbírají olympijské medaile, ale posouvají lidské vědění v přírodních vědách, medicíně nebo objevování vesmíru.

Tereza Bůžková

Tereza Bůžková

výkonná ředitelka

Kniha nabízí šestnáctku příběhů českých vědců a vědkyň, které spojuje zahraniční zkušenost a zároveň vazba na Česko. „Vezmou vás do svých životů a zároveň boří stereotypy o podivínech v bílých pláštích nebo zaženou strach z potrhlých matematiků neznalých reality běžného světa,“ shrnuje Suchan, který na knize autorsky spolupracoval s Jakubem Hlaváčem a Alenou Panovskou. Jednotlivá vyprávění autenticky doplňují fotografie Jany Mensatorové.

Své příběhy tak sdílí třeba Hynek Wichterle, přední světový biolog v oblasti výzkumu neurodegenerativních onemocnění a zároveň vnuk slavného chemika Otty Wichterleho, vynálezce kontaktních čoček.

„Tak přesně takhle si svého dědečka nepamatuju. Pro mě a moje sourozence to byl prostě dědeček Otto. Žádný mystický pán v bílém plášti, který by na potkání trousil všeobjímající moudra a okolo něho bublaly látky ve zkumavkách. Kdepak. Ve své vile na Stražisku u Prostějova, kde jsme u něho a babičky jako malí trávili spoustu času, na sobě spíš měl montérky a něco kutil v dílně, na zahradě nebo na baráku, který vyžadoval spoustu oprav. V podvečer šel s námi na tenis, do lesa nebo na koupaliště. Dědečkova vědecká práce mi tehdy dokonce přišla dost nezajímavá, symbolizovaly mi ji hodiny jím strávené u psacího stroje a později u počítače,“ vzpomíná dnes sám uznávaný vědec, který bádá v srdci New Yorku.

„Data based, na základě dat, i tak by se dal vystihnout náš přístup k životu,“ sdílí genomička Markéta Tomková, o jejíchž výzkumech pátrajících po původu rakoviny jsme psali i na stránkách WIRED.CZ. „Jakmile je třeba udělat nějaké zásadnější rozhodnutí, třeba při řešení školky pro našeho syna, rozjedeme naši osvědčenou rutinu. Rozdělíme si určité zdroje, každý si je projdeme a potom si o svých zjištěních povídáme. Prezentace se slidy úplně nevedeme, to by druhý den u snídaně stejně bylo nepraktické, ale určitý souhrn si každý z nás připraví a pak ho tomu druhému poví,“ dává nahlédnout do fungování vědecké rodiny, která aktuálně našla svůj domov v Oxfordu.

Moje mamka vypráví, že už jako malá jsem tvrdila, že jednou ze mě bude čarodějka, tajná agentka nebo vědkyně. V částicové fyzice jako by se skrývalo od všeho něco.

Anežka Klustová

Nedávno jsme na WIRED.CZ přinesli i příběh částicové fyzičky Anežky Klustové, která zkoumá neutrina. „Moje mamka vypráví, že už jako malá jsem tvrdila, že jednou ze mě bude čarodějka, tajná agentka nebo vědkyně. V částicové fyzice jako by se skrývalo od všeho něco, když díky zařízením v obrovských podzemních komplexech dneska hledám podstatu hmoty okolo nás,“ říká v knize vědkyně, kterou prý věda skutečně přitahovala už odmalička. „Jen úplně nenosím ty rozcuchané vlasy jako Einstein, což pro mě v dětství spolu s bílým pláštěm vědce symbolizovalo.“

V knize vás vědci a vědkyně vezmou blíž, dají vám nahlédnout do svého světa. Jejich vyprávění jsou zároveň důkazem, že neexistuje jedna cesta „do vědy“. Každý překonává jiné překážky, což ukazuje, že vědu může dělat kdokoliv, kdo bude chtít. Jedno je ale všechny spojuje – nadšení. Nadšení a zápal pro dané téma, zvídavost a touha přispět dalším kouskem poznání, přinést řešení či rozluštit nějakou další záhadu. Tak se nechme nadchnout a inspirovat.

Další aktuality

Všechny články