JAK POKRAČUJE MÉ DÁLKOVÉ STUDIUM

Musím přiznat, že distanční výuka přes počítač pro mě začíná být více a více vyčerpávající.
Sedět u počítače šest a více hodin denně není nic pro mě. Každopádně bych moc ráda
vyzdvihla své profesory, kteří dělají vše, co je v jejich silách, aby nám předali vědomosti,
které potřebujeme. Ani oni to nemají jednoduché, na což se podle mého názoru zapomíná.
Každým dnem se těším na to, až opět s kávou v ruce vkročím do učebny, na zoufalé
předtestové chvíle se svými spolužáky, na nestíhání tramvaje, abych dorazila na přednášku
včas, na vybíhání schodů do třetího patra (protože já mám to štěstí, že mám přednášky
převážně v tom nejvyšším patře), na profesory a na to, že se život vrátí zase do normálu.
Popravdě už se pro mě ale distanční výuka stala přirozenou součástí života a částečně si
neumím představit, v jakém šoku budu, až do školy začnu zase chodit. Situace je to
nelehká, už se to táhne dlouho, ale ke všemu se snažím mít pozitivní přístup a využívat
plnohodnotně vše, co má univerzita nabízí.

A teď už k věcem, které tento semestr stojí za zmínku. V průběhu října jsem absolvovala
registraci na Empire State College. Studenti studující obor psychologie na University of New York in Prague mají totiž možnost získat dva diplomy v rámci jednoho bakalářského studia, a to evropský a americký zároveň. Pro mě to znamená, že mě příští semestr nejspíš čeká o něco více práce, ale také to, že jsem o krok blíže svému cíli.

Další zajímavostí semestru byla hodina závislostí, kdy jsme měli možnost si popovídat se
třemi závislými, kteří se léčí U Apolináře. Celá konverzace s nimi byla velmi obohacující a v
mnohém mi změnila názor a pohled na lidi, kteří závislostmi trpí. Myslím, že tato praktická
forma vzdělávání o závislostech je velmi efektivní v potlačení předsudků, které ve společnosti o drogově závislých jedincích existují. V minulém semestru jsem zmiňovala svojí oblíbenou statistiku a asi bych neusnula, kdybych ji alespoň nenaťukla i v tomto příspěvku.

Statistika dvě nuda opravdu není a je to nejtěžší předmět mého nynějšího semestru. Myslím, že ANOVA, MANOVA, ANCOVA a vícenásobná regrese mě nenechají spát ani o
prázdninách.

Co se týče mého volného času, bohužel v této době není moc příležitostí ke kulturnímu
vyžití, a tak se snažím co nejvíce času věnovat procházkám nebo jinému sportu, protože je
to po tom sezení za počítačem potřeba. Zároveň se mi rozrostla má skupina na doučování
angličtiny, a tak je naštěstí vždy, co dělat.

Na závěr svého příspěvku bych chtěla všem popřát hodně sil, vytrvalosti a pozitivních
myšlenek v této době, která je pro každého z nás nějakým způsobem náročná.