Jak jsem se stala součástí výzkumného týmu

Mým úkolem bylo zjistit, jak se studentům projekt STEP zamlouval, co se jim líbilo/ nelíbilo a jak by ho zlepšili. První dva týdny jsme strávili seznámením se s projektem, zkoumáním ostatních relevantních studií a rozhodováním se, jakou metodu pohovorů zvolit. Nakonec jsme si vybrali individuální pohovory s šesti studenty. Se zbývajícími dvěma spolužačkami jsme se samy domluvily na otázkách a naši vedoucí práce nám dovolili vést pohovory bez jejich dozoru. Přepis pohovorů byl určitě nejdelší část této práce, ale již během tohoto procesu jsme si mohly utvořit obrázek toho, co si studenti mysleli o STEP projektu. Poslední dva týdny jsme analyzovaly data a dopisovaly naši závěrečnou práci. O pár dní později nám je vedoucí práce vrátili. S jejich hodnocením jsem byla nadmíru spokojena. Naše zjištění shrnu jen ve zkratce: 1) studenti se často cítili pod tlakem a vystresovaně, protože doktorandské studium bylo odlišné od jejich předešlých forem studií a často nevěděli, jestli dělají věci správně či špatně, 2) studenti si také připadali osamoceně, jelikož je těžké najít po kampusu ostatní doktorandy a nikdo jiný jejich akademický život nepochopil, 3) STEP projekt jim pomohl se socializací a studenti měli pocit komunity, kde mohou otevřeně diskutovat o jejich studiích, a 4) studenti měli možnost se pomocí fotografování skutečně zamyslet nad svým duševním zdraví a mnohdy si uvědomili, jak důležité je se opatrovat a opatrovat lidi okolo.

Tato stáž mi poskytla vhled do výzkumné branže, za který jsem moc vděčná, jelikož jsem si před touto praxí představovala výzkum jen jako práci v laboratoři a v bílých pláštích. Můj projekt mi ukázal, že výzkum je velmi různorodý, člověk se naučí, jak efektivně pracovat v týmu a jak nacházet střední cesty. Díky pohovorům jsem si také poprvé zkusila, jaké to je být tazatelem a jak usměrňovat konverzaci. A kdo ví, možná se k výzkumu ještě někdy vrátím během mého studia medicíny.

A co teď? Naši vedoucí projektu nyní sepisují společnou oficiální práci na základě těch našich. Až ji budou mít hotovou, tak ji pošlou editorům do vědeckých časopisů. Pak bude následovat doba čekání a doufání, aby se naše práce někde ujmula a aby nás někde zveřejnili. Pokud naše práce bude skutečně zveřejněna, moje jméno bude zmíněno jako spoluautor. A to je poměrně vzrušující, nebo ne?